Naposledy upraveno 22. 1. 2009 v 01:19

Santiago

Za každým poutníkem zůstává krátká stopa - pár dní než zmizí, coby vzpomínka na něco trochu nevšedního. Co obyčejně zůstává nepovšimnuto a zapomenuto se vrací. Stává se darem. Je dar pohostit poutníka, a nabídnout mu přístřeší. Ještě větším darem je být pohoštěn a dočkat se přístřeší. Stane se tak, co se nestává běžně, že ti co mají odvahu něco dát, dostanou víc než dali. Kdo z Vás, kdy podaroval cizího a pozval ho k sobě domů? Kdo z Vás kdy byl pohoštěn a pozván na nocleh? Staré zvyky zmizely, potřeby duše zůstávají. Poutník odchází z domu, pohodlí a jistoty, bezpečí jen proto, aby se mohl zase vrátit - podarován, Není až tak podstatné co zažije, ať dobré nebo zlé, co vidí na cestě, západy a východy slunce, ranní opar nad poli, ale jestli dostal a daroval dar laskavosti, vděčnosti a blízkosti. Co může člověk dostat víc?

Nečekejte v Santiagu prozření. Poznání je jako voda, a vrátí se jak vlna. Čím víc rozvíříte hladinu, tím později a tím tím větší vlna se vrátí. V Santiagu najdete jen mír.

Každý jde svou vlastní cestou. Já taky. Koho by to zajímalo? Neumím psát, tak si fůru věcí nechám pro sebe. Najdete tu jen průvodce Praha-Santiago a v něm něco rad - co jsem si stihnul zapsat a co si tak pamatuji (nemám tu turistické mapy, takže místní názvy berte orientačně). Vycházím ze svých poznámek, někdy jsem si je psal, někdy ne. Pokud byste šli touto cestou, a všimli si, že to co tu je napsané, už neplatí, dejte mi, prosím, vědět. Poopravím to. Pro orientaci, z Prahy jsem vycházel 25. srpna 2004, do Santiaga de Compostella dorazil 21. listopadu - je to zhruba 2800 km. Samozřejmě, že jsme se hodně často bavili o vhodném tempu. Chce si ho najít a udržovat si ho. Kolísá v průměru zhruba mezi 25 km - 40 km za den. Na první pohled nic moc, na druhou stranu něco času zabere praní, vaření, nakupování, internet, tj. to co se obyčejně dělá, až když se vrátíte z tůry. Těch 25km je celkem slušný dlouhodobý průměr, pokud se chcete ještě rozhlédnout po městech, která navštívíte.

2004-08-29 15-36-23.jpg
Praha (Šumava) - Bavorsko, Lindau (Bohdamské jezero) - zhruba prvních 600 km, pětina cesty, poznání vlastního těla (zjistíte co všechno Vás může na nohou bolet). Pět km před Klatovy bus zastávka na přespání, naproti restaurace, v Klatovech pošta, bazén - poslední možnost jak nakupit, a zbavit se zbytečností (pošta, popelnice). Doporučení - nést maximálně 10% své hmotnosti - má něco do sebe, alespoň ze začátku. Začínal jsem s 15 kg a hned na začátku si zrasil achilovky. Časem jsem zjistil, že v 10kg baglu mám všechno včetně jídla a vody. Stále s vyjímkou několika oblastí Francie se člověk pohybuje v civilizaci, kde není o jídlo a vodu nouze. V každé druhé vesnici v Bavorsku je supermarket, ne-li dva, kde jsou ceny srovnatelné s našemi. A i když tam zrovna není supermarket, tak perfektně zásobovaný koloniál. Takže zbytečně netahat jídlo. Snažte se jíst, udělejte si čas na jídlo a odpočinek. Každodenní 40km pochod je dost vyčerpávající. Vyjma Španělska neznají naše večerky, takže počítejte, že si po sedmé večer už nic nekoupíte. Stejné je to se sobotními a nedělními nákupy (vyjímkou je Francie - čerstvý chleba koupíte i o víkendu, málo kdy ale něco víc). Hospody v Bavorsku jsou přes den většinou zavřené a jídlo tam o dost dražší než u nás, Vyplatí se podebatit, a dát k lepšímu, že člověk vyráží do Santiaga. Možná dostanete polívku nebo pivo zdarma. Odměnou je malá službička v podobě zapálené svíčky v Santiagu. Jen na málokteré faře, je farář, takže spíš a pokud to nemáte domluvené předem, nepočítejte, že přespíte na faře. Bavoráci jsou pohodáři, vodu jsem dostal všude. Vyplatí se držet se Dunaje - volná krajina s bezproblémovým bivakem včetně měst, možnost vykoupání. Nechlaďte spocené nohy v řece. Je to jeden ze způsobů, jak si udělat puchýře. Ráno a večer je dost velký a nebezpečný provoz na silnicích. Nespěte v blízkosti větrných elektráren - dělají kravál a navíc signalizují, že tam, co spíte je větrno. Mám pocit, že jsem slovo voda musel vyslovovat jako [vosr], aby mi rozumněli (Bavorský les). Pak dál už to bylo [vasr]. V Norimbergu, kam jsem já nešel, je snad jedna z prvních možností získání tzv. pilgerpassu. V Mnichově se nechá přespat v tzv. tentu (cirkusový stan zabydlený partickou hipís), konečná tramvaje 17 (neověřeno, ale věřím, že ten stan tam mají). Prý kultovní záležitost. Vykašlete se na bavorské turistické značky, bída a děs a snažte si poradit sami. Klidně natáhnou Jakobsweg jako okružní cestu kolem města, vesnice, od kostela ke kostelíku, atd. Nesnažte se přeplavat Dunaj, říční lodě plující po proudu nemusíte slyšet.
2004-09-04 08-17-23.jpg

Potkal jsem Michaela, resp. on potkal mne a pozval mne na farmu. Nejak tak jsme obecně diskutovali. M. asi v životě nepotkal takovýho trotla. Říkal, že tam u nich všichni touží po klidu, tichu a míru, a v životě se tak podívají nanejvýš do Berlína a jsou spokojený. Já na to, že chci to samé, nebo jedna moje část, a ta druhá chce pravý opak a že život je vlastně hledání rovnováhy. Nějak to dost akceptoval, ale usínal u toho, tak jsme skončili s filosofováním a šli spát. Dokud člověk není spokojený, klid znamená zachování toho co je, změna naději.

Pilgerpass využijete nejdřív ve Švýcarsku, nicméně i s ním je tamnější ubytování extrémně drahé - pokud to jde, spát venku, a když to nejde, zkusit v penzionech a na farmách hrát na city: Snažší je to na vesnicích. Není až tak velký problém vyžebrat nocleh v kravínu nebo garáži. Občas, když pak vidí, že to myslíte vážně a že z Vás fakt nic nevyrazí (a že je venku dost mizerně) Vás vezmou domů, kde mají obyčejně pokoj pro hosty. Doporučuji neodmítat - nad maštalí nebo v kravíně se překvapivě špatně spí, žádná romantika - kůň nebo tele s rolničkou a divokým spaním, a taky příležitostí k umytí a vyprání není zas až tolik. Nicméně v Německu pilgerpass nepotřebujete a nepotřebujete ho ani ve Francii. Pilgerpass - je potvrzení vydávané spolkem přátel cesty, že jste poutník (nemá ale žádnou právní váhu) a také prostor pro razítka. Ve Španělsku platí pravidlo, že nesmíte dvě noci přespat v jedné refídži. Kontrolováno je to právě přes pasy. A taky je to známka profi kvalit poutníka poutníka, - když potkáte někoho, kdo má dva pasy plný razítek, tak klobouk dolů. Maximum je, co jsem slyšel, 12 pasů, ale ten člověk je profesionální poutník, da-li se to tak říct. Přežil vlastní smrt, a posledních několik let prošel všechny cesty do Santiaga ve Španělsku. Není problém na něj narazit, všude mají alespoň jednu jeho fotografii.

2004-09-12 14-04-00.jpg

Napříč Švýcarskem vedou dvě poutní cesty - severní a jižní. Šel jsem jižní, která začíná v Sant Galen přes Einsiedeln, k Lozán a Ženevě. Švýcarsko je úžasná země s krajinou, co Vám aspoň jednou denně vyrazí dech, že sedíte na louce nad jezerem a nemůžete se utrhnout. Prostě Švýcarsko. Přístav, kde se nalodíte na loď do Švýcarska je Lindau. Teoreticky můžete do Švýcarska také vlakem, ale cesta lodí po Bohdamském jezeře je něco, co je škoda si nechat ujít. Na druhé straně Bohdamského jezera je Rorschach - dvojče Sant Galen. Hned na molu začíná Jacobsweg - švýcarské turistické značení je super, cesta je natažená tak nějak pohodově, relativně kopíruje původní cestu, je rychlá a plná nádherných výhledů. Nedoporučoval bych chodit vlastními cestami bez perfektní turistické mapy. Jsou to hory. Ujdete pár desítek metrů a najednou je před Vámi ohromná rokle, most pár set metrů dál, a vy si nadáváte do imbecilů. Ještě zpátky k Lindau. Jakobsweg jde posledních pár km po silně frekventované silnici. Vyplatí se odbočit do Rakouska, sejít k jezeru a podél jezera do Lindau. V Lindau je všechno důležité pohromadě - pošta, vlakové nádraží (úschovna bagáže malá 1€, velká 2€), kasa plavby napravo od nádraží 8€ (Rorschach odjez 16:00 cca 50 min), hned vedle přístav, a to na ostrově. Naproti vchodu do nádraží byl internet 5€/hod, správcem byl mladý egypťan, ukázal mi pak jednu kebabárnu (bylo kolem oběda), asi nejrozumnější co, se dá v německu koupit za teplé jídlo - a nejlepší kebab za 3€ co jsem měl (dál už byl jenom dražší a bylo ho míň). Kousek od ostrova je odstavné parkoviště pro obytné vozy. Je tam budka s wc a polokrytá bus zastávka. Kdybyste chtěli jít severní cestu, musíte se dostat dál na západ do Kostnice.

2004-09-12 17-34-50.jpg

Ve Švýcarsku už narazíte na poutníky, chodí většinou etapově a celoživotně (většinou důchodci). Rádi poradí, dostal jsem tak echo na Rothorn. Jinak němce nemají až tak moc v oblibě, takže pokud se chcete dobře zapsat, nezdraví se tam po německu, ale po švýcarsku - Gretzy. A je to kouzelné slůvko. Okamžitě se s Vámi dají do řeči. Nakupovat se nechá i v té nejzapadlejší vesničce perfektně, jsou tam dost laciné jogurty, a výběr z crusly, mysly, atd, ovšem výhradně do sedmi a málokde o víkendu. Jídlo a pití v restauracích je neskutečně drahé, i pro švýcary (taky nikde jinde nenajdete tolik lidí na ulicích s bagetou kolem oběda a večer vylidněné hospody a restaurace). Co jsem slyšel od Fabioly, tak normálně prosperující rodina si může dovolit zajít do restaurace na večeři tak maximálně jednou do měsíce. Neplatí se eurama! Za Rorschachem tábořiště u rybníka, zakázané koupání, pramen pitné vody - spal jsem dál. V místě, kde se cesta ostře vrací zpět jsem pokračoval rovně, sešel k potoku, za lávkou vlevo do kopce je opuštěný včelín. Katedrála v St. Galen - držet se značky, blízko je knihkupectví, doporučuji koupit si mapu. Vyplatilo se mi, taky znát alespoň dva tři následující rozcestníky na Jakobswegu. Když ztratíte JW, víte kam jít. Za katedrálou několik supermarketů. JW jsem ztratil v Herisau, spal jsem na konci města, pokračoval na Schwellbrun a dál na St.peterzel. Na kopci za kostelem opět JW a nádherná krytá louka s výhledem na Santis, ve vesnici sámoška, pečivo i masna, cca 10 min Risi - bouda na křižovatce cest, nechalo by se přespat. Všude plno napaječek, žádný problém s vodou. Za Willwitem je zbytek hradu, tesně před hradem odbočka vpravo ostře nahoru cca 2m tábořiště, ohniště, nekryté. Dál už žádný přístřešek není, spal jsem na farmě. Cesta vede skrz nádraží, naproti nádraží supermarket.

Orientace - Švýcarsko má více-méně jednotný jednobarevný systém značení. Barva označuje náročnost a druh trasy: modrá (lokální), žlutá (klasická turistika), hnědá (kulturní a dálkové), červená v horách a modrá horská (nebezpečná). JW hodně dobře převede skrz města, mimo kopíruje obvykle některou z turistických tras. Na rozcestích jsou ukazatelé s dobou pochodu, na sloupech obvykle hnědé kosočtverce tzv. wandersweg. Tras je hodně, JW je spíš klidnější, drží výšku, časté přechody pastvin, někdy se prochází přímo skrz farmy.

2004-09-17 15-10-52.jpg

Cesta z Wv do Shmerickenu je pohodová, většinou po málo exp. silnicích nebo štěrk. cestách. V Oberickenu je bet. krytá zastávka. Sa Schm. ke při potoku schované dětské hřiště (před fotbal. hřištěm s druhé strany potoka), je v něm dřevěný přístřešek, kousek dál je dřevěný krytý most s lavicemi. Dochází k rozdělení cest. Nedoporučoval bych jít tou, kterou jsem šel. Je zde několik problematických míst. První hned ve Schmerickenu, kde chybí rozcestník. Jděte na Kaltbrun, Benken dovede Vás k mostu přes řeku Linth, zde je několik značek JW na druhou stranu udolí, ale pak cesta mizí. Na značku jsem narazil až v Siebnenu, za kostelem rozcestník, vyvede Vás na západ za Galgenen a Lachen, pokračuje na Altendorf. Spal jsem hned za cedulí Altendorf, velká dřevěná bouda, pod schody je kousek tak pro jednoho. JW obchází všechny kopce, pokračuje přes Sr.M. kousek před Ch, je refuige, ze tří stran zavřená s lavicemi, po chvíli další. Einsiedeln - poutní město postavené kolem kláštera. Úžasné vnitřní barokní prostory, bohatě zdobené a přitom jednoduché a vzdušné, kaple černé matky boží. Ve městě samotném už nic není. Dál podle řeky Alp. Zde je zrada. JW je podél obou břehů, na jedné straně však po chvíli zmizí značení. Pokračujte stále rovně, dokud můžete, pak zpět přez řeku a pokračovat po silnici ve směru, do Switze výstup, výhled na homoli Mayen, za hřebenem cca 300 m perfektní výhled na západ, příkrý sestup na štěrk silnici. Na rozcestí cca 50 m vlevo hájenka s krytou verandou, pramen, cca 300 m výškově níž při cestě roubenka, s otevřeným sklípkem, cca po dalších 30 min klasická z jedné strany otevřená bouda. Ve Switzu vede JW kolem 3M i COOP. V Brunnenu JW do přístavu, plavba do Treib 4fr. Dál cesta lesem s nádhernými výhledy na jezero a častými prudkými sestupy a výstupy. JW vede do Emmetenu, šel jsem do přímo do Beckenriedu. Cca po 1a půl hodině štěrk. točna se složeným dřívým a kousek dál pramen. V Beckenriedu cesta kolem břehu ke kostelu, za kostelem samoobsluha (zavírá 18:30), kousek dál je dětské hřiště s krytým patrovým přístřeškem (ale hned vedle je fotb. hřiště a tenis. kurt) - za deště ideální pro přespání. V Bousu několik parádních moderních rod. domků. Jakmile se značka otočí ostře doleva, dejte se z kopce dolů, za divadlem supermarket. Cca po jeden a půl hodině refidž s osvětleným wc a umývadlem, ohniště, dál kousek před St.Antoniem cca hod před Fluely za křižovatkou tábořiště a ohniště - relativně krytá louka.

Sachseln - kemp při cestě (sprcha 1fr, osoba 6fr, stan 6fr), cesta kolem jezera, pak podchodem pod železnicí. Kousek od JW po levé straně ve stráni cca 100 m od restaurace ze tří stran krytá bouda. Gisurl supermarket při cestě (zav. 18:30), Kaiserstuhl - na začátku za elektr. veřejné koupaliště. Lungern - za vesnicí několik louk, kde by se nechalo přespat, cca 10 min před Brunig NaturFreundHaus.

2004-09-20 12-23-09.jpg

Na radu Dina jsem odbočil z JW v Bruning směrem na Chasaren a Rothorn (2380). Ze začátku cesta lesem, kde by se ještě nechal najít bivak. Co skončí štěrková cesta, pak cca 50 m les a vyjde se na pastviny, po chvíli salaše. Spal jsem na jedné z nich. Na Rothorn cca po svahu 5 hodin. Celou cestu jsem šel v mracích a nadával si do pitomců. Posledních 50 výškových metrů bylo úplně jasno, úžasné panoráma na bílé vrcholy. Dolů zubačkou (46fr) nebo 4 hod ostrý sestup do Briez. Zhruba od 1500 mnm začíná štěrková cesta, dost nepříjemná. V Briez kousek od přístavu supermarket, JW vede po druhé straně jezera. Spal jsem kousek od města, při cestě je několik přístřešku na dříví, nic moc. Cca po 20 min opuštěný seník, pak cesta pokračuje silnicí, pár odpočívadel, kde by se dalo přespat. Interlaken - lázeňské město, jeskyně sv. Beata mě nenadchla. Rychlou a pohodlnou cestou do Merlingenu, kousek za jeskyní dřevěny krytý most, jedno z posledních míst, přespat, pak dlouho nic. Do Thunu pohodová široká cesta. Před Th. zámeček při cestě. Na kopci něco na způsob loveckého zámečku, roubenka, na terase by se dalo nocovat. V Th. jsem ztratil značku u nádraží, šel jsem sz. obešel vojenský prostor a chytil směr Wattenwil. Pohodová cesta, krajina se otevírá, v pozadí se rýsují dvoutisícovky. JW vede kolem sámošky, ve středu zavírací den. Swarcnberg, pro změnu JW obchází údolí. Pokud budete mít zásoby, vyhněte se Sw. dole v údolí Swarcwasser odbočka k Soadbachbrucke, což je krytý dřevěný most. V Sw. při cestě pošta, vlak. nádraží, COOP s bankomatem. za Sch. sestup k řece, skrz dlouhé štěrkové plochy - cvičiště armády a zátopová oblast, podél řeky dlouhý úsek bez značek, nepanikařit a držet směr. Bez obav můžete navštívit RuineGrasburg, cesty se v Allnendl spojují. Dole u řeky je fůra ohnišť a míst k táboření i když je to zakázáno, nebezpečí spláchnutí.

2004-09-24 13-25-00.jpg

Fribourg - začátek frankofonního Švýcarska. Celkem příjemné univerzitní městečko. Docházel jsem po setmění a před městem jsem ztratil značku. Zachovalá historická část, tak trochu Český Krumlov. Perfektní spaní, sestup k řece do parku pod mostem přes řeku, upravená krytá plocha se stoly a lavicemi, na konci parku malá otevřená chatka, pitná voda a wc. Ukázka trotla a porušení základního pravidla, shodím bagl a podívám se dalších 50 m jestli nenajdu něco lepšího. Za deště jsem spal pod mostem. Ani ne 30m ode mne přístřešek. Romont - městečko na kopci s obchůdky, cesta kolem COOP, dál lesy, pole. Před Ecurillens bouda na dřevo, pak po cca půl hodině chata v lese. Pak zas dlouho nic, po levé straně fotb. hřiště s přístřeškěm. Když jsem si ustlal, bylo tak +/- 5˚C, dorazila parta výrostků na mejdan, tak jsem pařil s nima. Mondon - na první pohled díra, pevnostní městečko. Před nádražím otevřený kamenný přístřešek, za nádražím prosklená bus. zastávka. Na druhý pohled nádherné uličky nahoře ve městě připomínající Pražskou Zlatou uličku, zajímavé střídání ulic s těžkými masivními domy a uliček s malými sevřenými domky. Za městem při cestě kemp a koupaliště (sprchy zdarma). Před kempen ještě u tenis. kurtů přístřešek. JW podél řeky k mostům, kde je trochu zmatek ve značení.

Tam si mne odchytil Viktor. On a jeho žena jsou asi nejpohostinnější lidé, které jsem kdy potkal. Málo kde málo kdy jsem se cítil, tak dobře. Podle Mariina soudu jsou švýcaři příliš pracovití. Dřív to byla nutnost přežití v horách. Dneska už je to zvyk a tradice, a vlastně mají všechno kromě času. Když narazíte na lidi, jako jsou oni, tak pak ještě z toho týden žijete. Potkal jsem pár laskavých lidí. A čas s nimi, byl tím nejlepším darem, který jsem kdy dostal.

Lausanne - před městem se nechá přespat, pak už se musí projít město až dolů k jezeru. JW vede ke katedrále, ranně gotické nádherné stavbě. Spal jsem v kempu, ale stačilo popojít, podél jezera ohromný park, cca 3km. Ve městě jsem ztratil značku, našel jsem ji za kempem. Obecná rada: značka vede obyčejně kolem nádraží nebo kempu. Holt švýcaři myslí hlavou. Další den cesty vinicema. V Ženevě se spát nedá, musí se projít až do Francie, cca 8km.

2004-09-29 18-47-49.jpg

Francouzské vesnice jsou podstatně hůř zásobované než ve Švýcarsku. Asi tak jako v Čechách, možná hůř. Pro švýcary ale traga. Upozorňovali mne, že za hranicemi začíná divočina. Alespoň v Savojských Alpách jsou časté dřevěné kryté bus zastávky. Svatojakubská cesta je ve Francii značená jako GR65 (Grande Route). Ve Francii není tolik turistických cest, značené mají jen dálkové cesty. Nemají proto klasické turistické rozcestníky, málokdy jsem věděl, kde jsem, ale zato značek je víc. Občas zrada, značka přilepená za rohem, atd. Ubytování poutníků zajišťují tzv. gite [žit]. Ve Francii jsou trojí, soukromé, obecní, a církevní. Církevních je málo, ale zase bývají většinou zadarmo. Obecní cca 5-8€ a soukromé cca 12€ jsou v každém městečku a vesnici. Jejich využití je širší než pro poutníky. Běžně jsou tam ubytovaní turisté, studenti, atd, jedná se o 4-12 lůžkové pokoje s koupelnou a kuchyňkou. V tourist office se nechá pořídit green book se seznamem gits. Dost často jsou gite mimo cestu. A v sezoně bývají beznadějně obsazené. Na druhou stranu je ve Francii dost komunálních objektů, kde se dá přespat. Toleruje se přespání v otevřených kostelech. Nezkoušel jsem to, preferoval jsem louky když bylo pěkně, a když to nešlo, tak jsem se vyspal v git. V obecním gite se nechá občas ukecat cena, zvlášť, když tam mají spec. cenu za kempování. Zhruba od 3 hodin je gite otevřený, večer někdo přijde a zkasíruje, pokud to není jinak a nemá se dojít zaplatit někam do baru nebo na radnici. Párkrát jsem potkal cestou přijemný lidi, tak jsem s nima v gite přenocoval. Občas se tam sešla příjemná společnost, která měla hodně společného. Jinak až na vyjímky, francouzi nejsou moc ochotní hostit poutníky, ale když už má člověk to štěstí a narazí na vyjímku, tak pozná pohostinnost. Gite jsou prakticky v každé větší vesnici, a na západní poměry nejsou drahé (i na zdejší, kdyby si to člověk nemusel platit sám). Jedna z mála příležitostí najít internet je na tourist office. Obyčejně byli celkem ochotní, ne vždy a taky to nebylo na žádné dlouhé vysedávání. Na druhou stranu to bylo vždy zdarma. Doporučuji pořídit si mapu se zakreslenou cestou. Jednak je lepší v případě deště jít po silnici než po cestách. Jednak francouzi cestu občas dost zbytečně natáhnou, že by si pak člověk rval vlasy, zvlášť když většinu cesty jdete po prašných cestách. V jižní francii je potřeba si dát pozor na noční pochody, ve vesnicích relativně volně pobíhají dost agresivní psi. Totéž v Baskicku a pak v Galicii. Dost nebezpečné je nedělní dopoledne. Každý druhý nekňuba má flintu a snaži si ulovit něco k obědu. Nechápu jak tam může něco přežít. Na poštách jsem neměl problém s angličtinou. Pain de seigle - chléb, který se podobá českému 1€.

Ve švýcarsku se ve městech používal symbol mušle i k naznačení směru. Používá se i ve Francii, ale pouze do Le Puy. Když se objeví později, tak jen jako dekorace, směr paprsků je náhodný, bez jakékoliv informační hodnoty. Kilometráž do Santiaga se taky +/- o sto kilometrů liší.

Francie představuje druhou a nejdelší etapu poutě. Teprve tam se člověk stává poutníkem, i když P.B. ví co to znamená.

2004-10-03 17-25-38.jpg

Přespat se nechá v Ornacieux cca 4km ze St.Andre nebo před Faramans, bet. bouda u potoka, dál kemp, poblíž rybníka bouda s tureckým wc. Cheval, sympatické městečko, vůbec krajina celá je trochu malebnější, koupaliště, do města nevede JW, pak vesnice s prachmizerným zásobováním. Borg - cesta obchází začátek města, při cestě kemp, sprcha zadarmo, mimo sez. osoba 2.5€ stan 2.5€, cesta lesem, po lávce zpět do města, dobře zásobovaný dlouho otevřený supermarket, pak cesta ke kostelu s románským portálem, spal jsem kousek za kostelem po levé straně park s stánkem. Kousek dál veřejné wc. Potom dlouho nic, samoty, jde se po zrušené železnici, nocovat by se nechalo v ústí tunelu. Mountfacon - celý den v lesích bez možnosti nákupu, časté klesání, stoupání, V Muntif T.O. při cestě. Za Tence problém s orientací. St.Julian úžasná krajina a mestečko . Přespal jsem na dohled Le Puy St.German bet. bus bouda. Le Puy - pokud uvidíte ukazatel centre ville jděte po silnici. Značka zbytečně obchází město. Z dálky uvidíte kužel s kaplí Sv. Michala a sochu Madony s Jezulátkem. Za madonou je katedrála.

2004-10-09 15-49-08.jpg

Do katedrály vstupujete zadním vchodem. V katedrále zápis do seznamu poutníku, možnost získat pass a nocleh zdarma. Z katedrály vystupte předním hlavním vchodem po impozantním schodišti. Po značce do centra, Na náměstí place de Clauzel T.O. další dvě ulice dál Rue du Collage. Exit z města Rue do Compostelle, Na spodním konci Place Carnot je bar se symbolem mušle (obchodní trik). Barman je ale sympaťák. Mají zdarma adsl internet, pouze ale jeden počítač 1 dcl vína 1€. Bains cesta po plošině, musíte vystoupat z Le Puy. Na hlavní silnici zděná bouda bez dveří a oken. St.Privat - díra, ale kouzelná - dvojjazyčné nazvy ulic - přechod kaňonu, výstup sestup, kaple La Roche, půvabné hornické městečko Monistrol. Přez most a stoupání, při cestě kostelík pod převisem, zamčený - nicméně pod převisem dost místa na bivak. Pak dlouho žádný krytý prostor. Centrální masív měl být nejobtížnější částí cesty. Opak je pravdou - je to ta nejzajímavější a nejsympatičtější část Francie (podhůří Pyrenejí ale určitě taky). Sauges na začátku města bus bouda, při cestě pečivo, sámoška, cca 500 m od cesty SHOPI - laciný SM. cca do hodiny soukromá free refídž po levé straně (buňka, pouze 4 postele), velký dřevěný hříbek naproti domu s velkou dřevěnou mušlí a dalšími dřev. plastikami. Za Charalies kaple St.Rocha zamčená s velkým krytým zádveřím. St.Albou - na začátku fotb. hřiště s velkou dřevěnou otevřenou boudou, zmatek ve značkách, neřešit, jít dolů ke kostelu, kde se chytnete.

2004-10-22 18-55-36.jpg

La Chaze de Peyre při cestě veřejné wc a umývárna, dost místa na přespání, kousek dál bývalá obecní pekárná, v další vesnici na obou koncích super bus boudy, zadní s kohoutkem a pitnou. Nástup do planiny. Začátek Aubrack plain - dost často se jde po špatných kamenem dlážděných cestách mezi kamenými ohradami, úžásná netypická jakoby neolitická krajina. Retort d'Aubrack z drahého kempu mne pí. Katarina odvedla do bývalé obecní pekárničky, pastouška ale na přespání v dešti suprová, v okolí se venku nedá přespat - všude jsou pastviny. Montegros obecní prádelna, Nasbinals - zastávka bus na konci města, vedle voda, 5km za Nasbinalsem na dohled od Aubracu dřevěná refídž pro dvě osoby. Cesta do Espalion - klesání, stoupání, občas otevřený přístupný seník, ruiny. Za Estakingem cesta podél řeky bez možnosti bivaku, pak stoupání, při cestě několik opuštěných domů. Dlouhé klesání k Espeyrac při cestě několik opuštěných domů a přístřešků, kolem St. Foy (úžasný románský chrám - nutno vidět) nic moc, musel jsem až do Dacesville. Na konci města několik krytých ploch. Guirande - při cestě opuštěná kovárna, Figac blízko náměstí krytá prádelna - kašna, za městem stoupání u památníku louka na parádní bivak, kryté. Ve Figacu nedaleko řeky a nádraží super laciný SM otevřený i v neděli. Ve Faycelles by se dalo přespat na zastávce. Za Beduérem začíná úplně jiná krajina - chudá bučina, zarostlé pastviny. Cajarac - kemp, Git, SM (9:00-12:00, 14:00-19:00), T.O. v pondělí zavřeno. V následujících vesnicích a městech jsem měl dost problém cokoliv koupit. Buďto měli úplně zavřeno, nebo polední pauzu 12-15. Mas del Pech - refige ještě před vesnicí po levé straně, Bach - dobře krytá bus. zastávka. Na planině těsně před Cahorsem tábořiště, fůra místa pro bivak, pak strmý sestup do města. V Cahoru kousek od T.O. je sociální centrum s lac. internetem 3€/hm, divný nehezký chrám, za mostem prudké stoupání, návrat na plošinu, možnost táboření, pak dub. prales. Po silnici u obce Pech Pyren před Lascabanes je zděná bouda, pak dál opuštěný statek s přístřeškem, po levé straně obecní prádelna. Lauzarete - vesnice na kopci, před ní při cestě SM. Vesnice je chráněná UNESCO a stojí za to. Spal jsem v luxusní refídži za 9€, koupelna, kuchyň, platí se v T.O. nebo v nejbl. kavárně na náměstí. Zhruba po hodině je odsvěcená rekonstruovaná kaple, kde by se mohlo přespat, vedle prostor na bivak, kryto stromy. Mossac - při cestě před chrámem S.M. Vedle chrámu T.O. Dobrá je cesta podél kanálu, stinná alej - opuštěné budovy obsluh zdymadel. Espade - dalo by se přespat v bus zastávce na konci vesnice, kousek dál za mostem u řeky plácky na přespání, git, architekt. zajímavé městečko Auvislav - SM, řeznictví, pečivo, Mirradox SM. Před Lectour po silnici SM, před katedrálou v parku po levé straně altánek. Podobný altánek pak v Condomu. V Condomu před katedrálou samoobsluha otevřená i v neděli (JW tam nevede kolem katedráli).

2004-10-30 10-22-16.jpg

Za Montreal pak cca 30min až hod žádné místo pro bivak. Před Eauze laciný hypermarket. Nogoro gite žlutá přízemní budova blízko stadiónu po pravé straně cca 30 m od silnice se zádveřím, kde by se také dalo přespat. 10 min od gite hypermarket - ceny jak v Čechách. Lanne Soubiran - kostelík s velkým přístřeškem otevřený cca 2 hod za Nogoro. Cesta z Nogoro do Aire nic moc, kličkování v kukuřičných polích, opuštěné vinice, cca 2km po přechodu D935 plechová bouda. Aire - vyjímečná románská katedrála s původní barevnou (nyní trochu zašedlou) výzdobou. Kousek od kat. pečivo, potraviny, kousek od centra krytá zděná tržníce, nebo lépe nezůstávat a dojít cca 8km do Latrille (ignorujte značku, jděte po silnici) u kostelíka refige - společenská místnost s kávovarem. Miramont-Sensaq před kostelem výhled na Pyreneje. Jelikož pršelo, šel jsem posilnici D44O, před křižovatkou na Sensaq opuštěná pila (přístřešek), Sensaq - kostelík u hřbitova s předsálím, otevřený. Pimbo - nechávají přespat poutníky ve společenské místnosti, nutná tel. rezervace. Nějaká velmi laskavá pani mi odtamtud rezervovala nocleh v Uzanu. Tam jsem ale došel až v devět večer a na nikoho se už nedovolal. Arzac - před městem při cestě SM. V kostele mapa, kde se zapichují špendlíky do rodných měst. Z Čech jsem byl třetí. Přede mnou pouze dvě dívky. Uzan - došel jsem tam příliš pozdě, našel jsem komůrku na levé straně radnice (před památníkem) - klas. záchod a umývadlo, čisté, kryté. Geus de Arzaq přístřešek u radnice, Pomps noclehárna pro poutníky? Arthez - symp. nudloidní město na hřebenu kopce s perfektním výhledem na hory. Při cestě samoobsluha. Při klesání po levé straně otevřená stodola.

2004-10-30 16-47-14.jpg

Navararax - gite v centru města, kousek od radnice a Cafe du centre 8€, (napřed jsem musel zaplatit v kavárně, pak mi ukázali kudy) koup. kuchyň, zbytky opevnění. cca půl km za městem SM. Před Lichos čistá řeka. Lichos - trochu použitelná bus bouda. Aroue - dalo se tam koupit jen víno a noviny. Velká obecní gite s přístřeškem (spal jsem na karimatce za 1.5€), kousek bytelná bus. bouda a kryté kurty. Těsně před stélou z gibrartaru ve vesnici kostelík, kde by se dalo teoreticky přespat. Pak před St. Jean du Vie bus. zastávka, vedle pitná voda. St.Pier du Port - turistické město, mraky turistů, několik gite, při cestě za mostem gite. Cesta do Španělska - držet se co to dá asfaltky. Pak široká vyšlapaná cesta. Neodbočovat na polní cesty. Téměř stále se jde po široké cestě po které by projel jeep. Nejedná se o příliš náročnou cestu. Přesto, je třeba respektovat fakt, že se jde v horách, mne tam v začátkem listopadu chytla dost silná sněhová bouře a krupobití. Pitná voda je nahoře - Rolandův pramen. Sestupuje se cca 4km před Roncesvalles - kláštěr, muzeum, restaurace. Za nocleh se musí platit 5€. Zvykem je zaplatit si večeři za 7€ - dotovaná cena pro poutníky. Doporučuji spodní restauraci.


2004-11-03 08-42-39.jpg

Španělsko, poslední etapa - je to už takové loučení, díky tomu, že se spí v alberges 0-2-5€ se potkává mnohem víc lidí, a celá cesta má jiný charakter. I poutník, který je už na cestě minimálně dva měsíce a ušel přes dva tisíce kilometrů. Večerní atmosféra je nepopsatelná,- lidi které jste potkali dvakrát, třikrát, jsou staří znamý, dost často potkáte víc evropanů než španělů. Sever Španělska je hornatý a pro středoevropana exotický. Ve španělsku se jde cestou, která je hodně blízká původní, tudíž přes větší a velká města - odpadají tak problémy s jídlem. Ve většině měst se dá sehnat něco k jídlu po osmé hodině, a případná torta v baru Vás už taky nezrujnuje. Měl jsem pocit, že se zásobováním to tam funguje tak nějak podobně jak tady v Čechách. Je tu jiný problém. Pokud jdete v sezóně, tak je cesta přeplněná davy lidí. Pokud mimo sezónu, tak pak některé alberge jsou zavřené, nebo musíte si najít ve vesnici někoho, kdo má klíče. Je dobré se při každé příležitosti přeptat na otevřene a zavřené alberge. Zdrojem informací mohou být hospitaleros nebo protisměrnici - poutníci vracející se ze Santiaga.

2004-11-04 12-14-43.jpg

Alberge se celkem dost od sebe liší, nerudný Hospitalero je nepříjemnost, které je lepší se vyhnout. Turistické značení jako takové tam neexistuje. Obyčejně na dohled od sebe je sprejem nastříkaná velká žlutá šipka. Ve směru se jde bezproblémově, protisměr už je o něco komplikovanější. Ve městě bývá další navigace na alberge. Ne vždy vede cesta kolem nich. V průměru jsou Alberge 8-15km od sebe, pokud nechcete zůstat ve městě, doporučoval bych ty vesnické, jsou většinou stejně pohodlné, je tam větší klid, a jsou méně opotřebované. Opotřebovanost byla znát hlavně v Galicii, např. byly celkem problémy s nádobím, atd. Ve Španělsku existují určité slevy - někdy mají smysl, jindy jsou spíš symbolické pro poutníky, vstupné, na bus, vlak, masáže, ... Dost užitečná je možnost poslat poštou balík na T.O. do Santiaga. Jakmile budete v Santiagu, tak si na T.O. svůj balík vyzvednete. Také na to je sleva. Ze Španělska moc poznámek nemám. To svědčí o tom, že jsem hodně času strávil s hodně příjemnýma lidma, a o tom, že cesta je relativně pohodová a já neměl důvod si něco poznamenávat. Poslední detail, byl jsem upozorněn, že ve Španělsku je nevhodně přisedávat si k částečně obsazenému stolu.

2004-11-13 17-47-51.jpg

Pampalona - hned za hradbami baskická restaurace po levé straně, za 9€ se královsky najíte. O ulici dál směrem ke katedrále je internet café, super rychlé, inteligentní obsluha, laciné - ulice Care. Pozor na informace z T.O. co se týče internetu. Existovala pouze jedna z pěti intern. kaváren. Za Pampalonou není vhodné místo pro přespání, všude pole. V Puenta la Reina internet v trafice při cestě, krajina začíná být celkem sympatická. Estella - hodně dobrá ref ve městě, 4€ a 3€ bohatá snídaně, kuchyňka, cca 50 m od ní večerka. Před Estellou tábořiště s přístřeškem, cca 2km, na konci Estelly klášter s vínem a vodou. Cesta do Vieny fantastickou krajinou. Ve Viene úžasná historická alberge na konci města (kasíruje policista cca v 8 hodin, po 8 je alb. zavřená), cca 50 m před alberge je SPAR, zhruba 5km před Vienou možnost noclehu v malých kamenných boudách u vinic. Logroňo - za městem je rybník na koupáním, na jeho vzdálenějším konci perfektní místo pro táboření. Cca 5km před Najerou možnost přespání v turistickém přístřešku (voda) u informační tabule, na konci města je několik míst pro táboření. Graňon - vesnice, nicméně vyhlášená alberge s vyhlášeným hospitalérem, kuchyňka, večerka, krb, sprchy. Sant Juan - historická alberge, celoročně otevřená, v zimě nevytápěná bez kuchyňky. Belorado - symapatická malá alberge, na náměstí krytá tržnice.

2004-11-17 16-46-37.jpg

Burgos - velké město (u všech velkých měst je potřeba počítat s dost velkými a nehezkými předměstími, Leon, Santiago, Burgos nebyl vyjímkou). Dvě alberge, v té v parku bručoun hospitaléro, katedrála úžasná a mrtvá. Kousek od alberge v parku je krytý bazén 3€ bez časového omezení. Cca 5km před Hornillas del Campo přístřešek a voda, v Hornillas alberge kousek od kostela, dalo by se přespat před kostelem. Hontanas sympatická, trochu opuštěná vesnice. Fromista - SM. při cestě, alb. bez kuchyňky. Cesta z Fromisty do Sahagunu je relativně bezproblémová, jen těsně před Sahagunem je falešná odbočka do prava - držet se hlavní silnice. Sahagun - symp. zajímává alberg. bez kuchyňky, resp. 1 vařič, 1 hrnec. Jinak ve všech vesnicích za Fromistou slušná (na nocleh) bus. zastávka, ve Vilalaazar perf. (před a za Leonem se s nima nedá počítat). Do Mansilla de las mulas jsou dvě cesty, severní delší poutnická (posl. 5km zmatečná orientace).

2004-11-23 18-43-36.jpg

Pak mi byla místníma doporučována jižní varianta (odbočuje v Calrado del Coto - nebo tak nějak). V Mansalle perf. ref. včetně vybavené a zásobené kuchyňky a sympaťáka hospitaléra. León - opět velké město, okolí katedrály pěkné, ale měl jsem poprvně a naposled několik drobných konfliktů s lidmi (prostě napřed se ptali, jestli mám na útratu), tak jsem pokračoval za Leon do Hospitalu - perf. ref. s krbem, kuchyňkou, cca 300m večerka. O Cebreiro, - soukromá alberge ze staré školy. Udržuje ji parta kamarádu - sami sebe označují jako ultimo templarios - poslední templáře. Jsou střelení, ale dobří, a je to tak nějak všude kolem. Dodržují templářský kodex, zakazující opustit nocleh před osmou ranní, vyžadují jeho respektování. Kraj kolem Pomferady je nádherný - brána do Galicie, Pomferada je smogem zamořené město sevřené v horách, na druhou stranu sympatická, velká, obecní alberge s velice příjemnými lidmi (kuchyňka, sprchy, jídelna). Tricastella alberge na začátku města bez kuchyňky. Samos - klášterní alberge.

2004-11-24 13-10-04.jpg

Poslední zemí, kterou se prochází je Galicia. Je to jiná země, trochu připomíná Francii. Zelená, v létě pověstná děštmi. Jinak hodně alberges, které jsou ale dost často více či méně opotřebované (jeden kastrůlek se tam ale asi pokaždé najde) Melide, Arzua - bez kuchyňky, Portomarin, poblíž Palace de Rei je nová, slabě používaná alberge v CASANOVE. Zásoby se ale musí koupit v Palace de Rei (ve městě je několik SM při cestě). Santiago - před městem je ohromný areál Monte Gozo. V létě s restauracemi a prodejnami, v zimě pouze ubytování. Pokud přicházíte do Santiaga k večeru, doporučuji tam zůstat. a) orientace v nočním Santiagu je dost obtížná, b) vyptat se na alberge. byl celkem problém, c) musí se projít ještě min. 4-5km, d) alberge za moc nestojí - bez kuchyňky 5€. Alberge je v posledním patře gymnázia cca 0.5km za katedrálou - Alberge Seminario. Ráno zajděte nejdříve do Officina de Pelegrinos (neplést s T.O.) - je vedle katedrály. Pokud jste ušli více než 100km tak máte nárok na diplom, možnost úschovy zavazadel 1€. S diplomem máte nárok na přednostní návštěvu krypty - při svátcích je tam fronta jak na Lenina (na několik hodin). V katedrále poměrně obsáhlé muzeum historie katedrály a muzeum gobelínu (několik prací Goy). Ve 12:00 začíná mše pro poutníky - proto se tam jde.

Potom začíná ta nejtežší pouť, - obyčejný život,- Paul.

Nejlevnější doprava ze Santiaga do Madridu je autobus, jede před 6 ráno, nutno rezervovat večer 27€. V Madridu jsem byl cca ve 3 odpoledne, cca 10 minut před odletem letadla, s hodinovým zpožděním, neviděl jsem ani křídla - klidně mohlo být i delší, křižovatky ve městě byly prostě ucpané. Zastávka metra je přímo na autobusovém nádraží, další zastávka metra je na letišti. Let Madrid-Praha, to co bylo nejlacinější 80€, za ani ne dvě hodiny jste v Praze.

Muchas gracias companiera, muchas gracias companiero, muchas gracias companieros Ultreia, Suseia pelegrinos, Šťastnou cestu. Opatruj Vás Bůh a dejte vědět, jak jste došli

Pavel Stěhule

ICQ: 138 051 654

Fotogalérie