Ncurses

Z PostgreSQL
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ncurses

Autor: Pavel Stěhule, 7.4.2021

Poslední 4 roky jsem hodně času věnoval vývoji pspg. A nyní, když je pspg dokončen, tak bych zde chtěl shrnout zkušenosti z vývoje této aplikace, a napsat něco o ncurses. ncurses je základní knihovna, bez které bych aplikaci jako je pspg nemohl napsat (asi mohl, ale dalo by mi to výrazně víc práce).

Úvod

ncurses je knihovna, která poskytuje základní funkcionalitu pro vývoj terminálových aplikací. I když se jedná o novější inkarnaci knihovny curses, má svoje léta. Historie této knihovny spadá do přelomu 70 a 80 let, a svým konceptem a možnostmi odpovídá této době. Jednoduché terminálové aplikace se nad touto knihovnou napíší jednoduše (typu unixového příkazu top). Napsat komplexnější aplikace typu mc nebo pspg je už výrazně pracnější. Bohužel, žádná rozumná alternativa (co se týče rozšíření a životaschopnosti, akceptace) neexistuje. S touto knihovnou se pracuje docela jednoduše. Také je, co se týče funkčnosti hodně omezená. Když porovnám vývoj nad ncurses s cca o 20 let mladší knihovnou libxml2, tak je programování v ncurses báječně jednoduché. Za těch 20 let se programování dostalo někam úplně jinam - libxml2 umí neskutečné věci, ale správně ji použít je výrazně obtížnější. Napadá mne analogie náročnosti řízení a možnosti stíhačky z první světové války (kdy už letadlo vypadalo jako letadlo) - rok 1918, se stíhačkou se začátku 2 světové (podívejte se na videa přípravy Spitfire k letu).

Přístup k počítačům s Unixem v 70 a 80 letech zprostředkovávaly terminály. Původně se jednalo o modifikované zařízení pro dálnopis, posléze to už byly jednoduché počítače s CRT monitorem a primitivními CPU. Terminály z 80 let už byla relativně pokročilá zařízení podporující barvy, jemnou grafiku (ať vektorovou nebo bitovou). Vývoj terminálů nebyl nijak zvlášť revoluční - dlouho to bylo elektro mechanické zařízení. Posléze byl mechanický tisk znaků na papír nahrazen zobrazením znaků v CRT monitoru, a postupně se přidávaly další možnosti (alternativní znakové sady, možnost skrolování obrazu, barvy, zvýraznění, ...), tak jak rostly schopnosti mikropočítačů. Způsob komunikace s terminálem byl a je stále stejný od dob dálnopisu. Když zobrazuji znak na obrazovku terminálů, používám ty samé prostředky, jako kdybych zobrazoval znak na papír připojeného dálnopisu. To je asi kritická vlastnost unixových terminálových aplikací - běží úplně stejně se stejnými prostředky, ať aplikaci pustíte lokálně nebo vzdáleně. Není tak důležité, kde je terminál umístěný fyzicky nebo jaký vlastně terminál používáte.

Díky terminálům bylo možné relativně jednoduše sdílet výpočetní výkon tehdejších počítačů. Na druhou stranu programátor neměl přímý přístup k hardware terminálu, a s terminálem komunikoval po relativně pomalé síti. To se samozřejmě podepsalo na vizuální podobě tehdejších aplikací. Unixové aplikace, alespoň pro mne, měly auru něčeho výjimečného, zvláštního. Ale skoro pokaždé jsem si říkal, proč jsou tak ošklivé. Aplikace napsané pro MS DOS koncem 80 a v první polovině 90 let vypadaly výrazně lépe. Vzpomínám na Turbo Pascal verze 5.5, pak do dokonalosti dotažené Turbo Vision v 6tce. Podívejte se na screenshoty FoxPro nebo WordPerfectu, nebo českého PC FANDu. Nicméně, když o tom tak přemýšlím, ono to jinak s těmi terminály nešlo.

Aby Turbo Vision mohl nějak rozumně běžet, tak potřeboval přímý přístup k hardware grafické karty. Z důvodů rychlosti se obcházel i DOS. Při tehdejší rychlosti sítí (často se jednalo modemové spojení přes telefonní linku), tak by aplikace s vizuálem FoxPra byla nepoužitelná. V momentě, kdy padla technická omezení (konec 80 let), tak se vývoj terminálových aplikací hodně upozadil. Tam, kde šlo ergonomii UI se rychle přešlo na grafiku (XWindow), a vývoj samotné technologie terminálových aplikací se zastavil, zakonzervoval. Pokud používáme terminálové aplikace, tak se pohybujeme v prostředí, kde vývoj skončil v druhé polovině 90 let. Napadá mne, že poslední větší změnou byl přechod na UTF8 (a pořád po více než 20 letech tato "novinka" způsobuje problémy - viz dvě varianty knihovny ncurses a ncursesw a důležitost správného nastavení proměnné LANG).

Vyjma muzea už není šance narazit na fyzický terminál. Nicméně naše stávající softwarové emulace terminálů jsou velice věrné emulace hardware z půli osmdesátých let (včetně emulace chyb). Nejrozšířenější akceptovaný standard je VT220 z roku 1983 (8bit CPU 8051). Z nekomerčních softwarových emulátorů pouze xterm umí emulovat některé funkce vyšších verzí (VT240, VT340,VT520) jako je podpora protokolů ReGIS nebo Sixel. xterm se už ale používá málo a nejrozšířenější terminály jako je Gnome Terminál nebo Konsole tyto funkce nepodporují (ve stávajících verzích). Vývojová verze knihovny VTE (kterou používá Gnome Terminál) podporuje Sixel (bitmapová grafika) a experimentálně se pracuje na podpoře ReGISu (vektorová grafika). Je to na jednu stranu obdivuhodné, ale také šílené, protože softwarová emulace je poměrně komplexní, a vlastně narážíme na limity hardware, které už fyzicky 40 let nepoužíváme. Nikdo od té doby neměl dostatečnou tržní sílu a ambice něco s tím udělat (pro komerční sféru je to absolutně nezajímavá oblast, a jednotlivec nic nezmůže). Vím o jednom experimentu, ale je to experiment - nepřikládám tomu žádnou váhu. Je fakt, že je vidět určitý posun k vlastnostem, které definuje xterm, a tudíž už pomalu opouštíme omezení terminálu VT220. Mimochodem, ncurses a xterm posledních 25 let udržuje tentýž vývojář - Thomas E. Dickey. Thomas také udržuje prohlížeč Lynx a pokud potřebujete poradit s čímkoliv ohledně ncurses, tak Thomas je ta pravá osoba.

Default na mé Fedoře (v Gnome Terminálu):

[pavel@localhost ~]$ set | grep TERM
COLORTERM=truecolor
TERM=xterm-256color

Tím, že se jedná o relativně starou technologii, tak se zákonitě musíme zeptat, proč tuto starou technologii ještě dnes používat - v 21 století (40-50 let po jejím vzniku). Odpověď bude vždy subjektivní. Já osobně preferuji některé terminálové aplikace z důvodu rychlosti a určité ergonomie. Vzhledem k tomu, že se jedná o aplikace často napsané v 90 letech, a tehdy běžely relativně rychle, tak na soudobém hardware jsou opravdu velice rychlé, což pro mne je základ komfortu. Potom je tu další faktor. Možnosti, které má vývojář, když chce napsat terminálovou aplikaci, jsou opravdu omezené. Tudíž si vývojář musí hodně dobře rozmyslet, co bude zobrazovat a jak. Ty dobré terminálové aplikace mají velice promyšlené uživatelské rozhraní - musí dobře fungovat v 16 barvách při základním rozlišení 24 x 80 znaků. S takovými aplikacemi se mi dobře pracuje. Je fakt, že jich moc není, ale zas jich, pro svou práci, tolik nepotřebuji. Samozřejmě, že platí, že zvyk je železná košile, a s aplikacemi spouštěnými v terminálu jsem nikdy neměl problém. A to i když jsem pracoval vzdáleně a rychlost internetu nebyla nic moc. Ne, že by občas nezalagovaly, ale tou dobou už se s aplikacemi ovládanými přes vnc nedalo pracovat už vůbec.

Zpět k ncurses a k terminálům. Jak zobrazím znak na terminálu? Použiji funkci fprintf a na standardní výstup pošlu nějaký text. Pokud je standardní výstup procesu nastavený na terminál, tak někde uvidím vytištěný text. Z pohledu operačního souboru je terminál zařízení, které zastupuje speciální soubor (/dev/tty) do kterého mohu zapisovat, a zrovna tak z něj mohu číst. Zapsaná data se zobrazí na obrazovce (kdybych měl připojený dálnopis, tak by se vytiskla na tiskárně dálnopisu). Čtení z tohoto souboru vlastně znamená přečtení bufferu klávesnice.

[pavel@localhost ~]$ echo "AHOJ" > /dev/tty
AHOJ

Primitivní textový editor (s možnostmi dálnopisu 70 let) vytvoříme voláním příkazu cat, který čte z /dev/tty a zapisuje do souboru (v tomto případě dopis.txt)

[pavel@localhost ~]$ cat /dev/tty > dopis.txt
Ahoj,
jmenuji se Pavel
[pavel@localhost ~]$ cat dopis.txt 
Ahoj,
jmenuji se Pavel

tty zařízení je pro většinu uživatelů naprosto transparentní - každý proces při svém startu podědí prostředí, které určuje, co je vstupem (zařízení zastoupené souborem, soubor nebo roura), stejně tak co je výstupem, a kam se má tisknout chybový výstup. Pokud nedojde k přesměrování nebo k použití roury, tak vstupy a výstupy procesu jsou na začátku nastavené na /dev/tty.

Na mé Fedoře mám po startu rovnou používat 3 terminály - z Gnome přístupné přes CTRL-ALT3 - CTRL-ALT6, a pro ně existují zařízení (speciální soubory) /dev/tty3 - /dev/tty6. Zařízení /dev/tty je virtuální. Pro každou session je namapované na nějaký terminál tty nebo pseudo terminál - pty. To, které zařízení se používá, vám zobrazí příkaz tty

[pavel@localhost ~]$ tty
/dev/pts/1

Zrovna tak, jako můžeme pracovat s /dev/tty, tak můžeme pracovat s konkrétními zařízeními. Například mohu přesměrovat standardní chybový výstup do jiného terminálu (což se dá dobře použít pro debugování ncurses aplikací).

[pavel@localhost ~]$ tty
/dev/pts/1
[pavel@localhost ~]$ ./a.out 2> /dev/pts/3

Pod pseudoterminálem si můžeme představit dynamicky vytvořenou proxy, mezi kontrolovanou (ovládanou) aplikací, a mezi aplikací, která zajišťuje služby terminálu. xterm, konzole, gnome terminál, screen nebo tmux - tyto aplikace, při svém startu, otevírají (vytváří) nové pseudo terminály. Dá se to použít všelijak. Například příkaz script" otevře pseudoterminál, ve kterém můžeme normálně pracovat, nicméně vstup a výstup je zaznamenán, a později může být přehrán příkazem scriptreplay.

Dříve se samozřejmě intenzivně řešila komunikace, rychlost, způsob, protokol. Pokud si nehrajete se zařízeními připojenými na sériový nebo paralelní port, tak to už řešit nemusíte. To rád nechám na operačním systému.

Kdybych měl ncurses přirovnat k nějaké rozšířenější knihovně, tak mne napadá GDK (GIMP Drawing Kit - grafická primitiva), i když nabízí určitou funkcionalitu, kterou má knihovna GTK (GIMP Toolkit - komponenty uživatelského rozhraní - menu, tlačítka, edit box, ..). Část ncurses, která se věnuje komponentám, se označuje jako ncurses forms. Nemám ale pocit, že by se tato část ncurses dnes používala, ale mohu se mýlit. Mně nevyhovuje, protože všechny komponenty dodávané v ncurses jdou mimo standard CUA (Common User Access), který je určitým jednotícím konceptem textových DOS aplikací z přelomu 80 a 90 let (na tom jsem vyrostl). Ale jak jsem zmínil dříve, návrh UI terminálových aplikací musel být úplně jiný z důvodu naprosto odlišné architektury. ncurses se vetšinou používá pro low level operace. Když to hodně zjednoduším - tak primárně jde o zobrazení textu na konkrétní pozici x,y terminálu. Je to poměrně hloupé, nízkoúrovňové, definované možnostmi tehdejších terminálů. Umí to vyčistit určitou oblast na obrazovce, a vrchol funkcionality je vertikální odskrolování části obrazovky.

Když jsem s ncurses začínal, tak jsem narážel na to, že jsem si do určitých funkcí promítal svoje představy, ovlivněné tím, že jsem se napřed setkal s o 15 let novější knihovny. Základní strukturou ncurses je WINDOW. Ani ve snu by mne nenapadlo, že okna se (v ncurses) nesmí překrývat (jinak dochází k vizuálním defektům). V dokumentaci to samozřejmě je, kdo ale čte dokumentaci (napřed). Samozřejmě, že používání knihovny ncurses bude výrazně jednodušší pro člověka, který má zkušenosti s psaním terminálových aplikací a ví, co znamená raw mode, echo, atd. Na Unixech v 80 a 90 letech to musel být denní chleba každého vývojáře.

V momentě, kdy si člověk nastaví správná očekávání, tak už pak práce s ncurses tolik nebolí, pořád ale musí být vývojář dost akurátní. Jeden špatně zobrazený znak může snadno a výrazně rozhodit layout aplikace. Jsou situace, kdy ncurses správně ořízne výstup, a layout se nerozhodí. Nicméně po pár měsících se vám někdo ozve, že v určitých případech je zobrazení rozhozené, a ukáže se, že jednak zobrazujete znaky, které by se zobrazovat nemusely, druhak, že na operačním systému dotyčného je ncurses v 15 let staré verzi, s hromadou neopravených chyb. Tudíž se vyplatí být hodně precizní. Pak zas vaše aplikace funguje prakticky všude - Linux, BSD, MacOS, Solaris, ... Problém s neaktuálními zastaralými verzemi ncurses je docela velký. Někdy se jedná o systémy, které se už nevyvíjí. Jindy možná dodavatelé nechtějí riskovat problémy s kompatibilitou (může se jednat o provoz 30 let starých kritických aplikací), a někdy možná na to pečou. Na Linuxu to není tak velký problém, i když je možné potkat uživatele, kteří mají stále 5 kovou verzi. V roce 2015 se z důvodu podpory více než 256 barev změnilo ABI a číslo řady se změnilo na 6 (to byla jedna z největších změn za posledních 20 let). Thomas vydává nové verze skoro každý týden, ale až na těžké výjimky se jedná jen o bugfixové verze.

Jak tedy vytisknout řetězec na 3 řádek 10 sloupec v terminálu? Musíme si zjistit, jakou escape sekvencí nastavíme kurzor na danou pozici. Tu vytiskneme, a pak vytiskneme text.

#include <stdio.h>

int main()
{
    /* vymaz obrazovku */
    fprintf(stdout, "\033[2J");

    /* presun kurzor */
    fprintf(stdout, "\033[3;10f");

    /* vytiskni znak */
    fprintf(stdout, "AHOJ");

    /* a nesysli si to v cache */
    fflush(stdout);

    /* cekej na stisk klavesy */
    (void) getchar();
}

Tento jednoduchý kód by se dal určitě vylepšit. Pokud si tuto ukázku spustíte, tak zjistíte, tak jako zjistili už dávno před Vámi, že není příjemné, když se na jedné obrazovce míchá výstup řádkově orientovaných aplikací, a celo-obrazovkově orientovaných aplikací (screen oriented). Proto některé terminály podporují (pro tento typ aplikací) tzv alternativní obrazovku (alternate screen). Stačí jen poslat na terminál správnou sekvenci znaků (a neměli bychom zapomenout vytisknout escape sekvenci, která alternativní obrazovku vypne před ukončením aplikace). Pak bychom asi chtěli schovat kurzor, a také bychom raději, aby aplikace nevypisovala znaky, které napíše uživatel, a skončila při prvním stisku klávesy a nečekala na stisk ENTERu.

#include <stdio.h>
#include <termios.h>
#include <unistd.h>

struct termios orig_termios;

int
main()
{
    struct termios current;

    /* uloz aktualni nastaveni terminalu */
    tcgetattr(STDIN_FILENO, &orig_termios);

    /* vypni echo, a necekej na enter */
    tcgetattr(STDIN_FILENO, &current);
    current.c_lflag &= ~(ECHO | ICANON);
    tcsetattr(STDIN_FILENO, TCSAFLUSH, &current);
    
    /* aktivuj alternativni obrazovku */
    fprintf(stdout, "\033[?1049h");

    /* schovej kurzor */
    fprintf(stdout, "\033[?25l");

    /* vymaz obrazovku */
    fprintf(stdout, "\033[2J");

    /* presun kurzor */
    fprintf(stdout, "\033[3;10f");

    /* vytiskni znak */
    fprintf(stdout, "AHOJ");

    /* a nesysli si to v cache */
    fflush(stdout);

    /* cekej na stisk klavesy */
    (void) getchar();

    /* prepni se na standardni obrazovku */
    fprintf(stdout, "\033[?1049l");

    /* zobraz kurzor */
    fprintf(stdout, "\033[?25h");

    /* vrat puvodni nastaveni terminalu */
    tcsetattr(STDIN_FILENO, TCSAFLUSH, &orig_termios);
}

Tahle ta blbůstka mi zabrala víc půl hodiny práce než jsem vygoglil správná API a správné escape sekvence. Kdybych použil ncurses, tak bych si mohl tuhle práci ušetřit, ale to bych zas nevěděl, kolik práce mi ncurses ušetří. Zjevnou nevýhodou kódu, který řídí tisk na terminálu explicitními escape sekvencemi, je jeho nepřehlednost. Ačkoliv většina terminálů je alespoň částečně kompatibilní s VT50, VT100, tak to neplatí na 100% a můj příklad na některých terminálech nemusí fungovat (s některými sekvencemi jsem měl problém i v Gnome terminálu). Tudíž takhle by se terminálové aplikace psát neměly (že se tak občas píší, je věc jiná).

Je jasné, že se vývojáři snažili práci s escape sekvencemi sjednotit a obalit nějakým API. Výsledkem takových snah, byla dvě konkurující si API. Starší termcap a novější (přehlednější, rychlejší) terminfo. ncurses implementuje obě tato API jako svou nízko úrovňovou vrstvu. Některé aplikace si vystačí pouze s touto vrstvou. less a screen používají termcap API. Naopak např. tmux používá terminfo. Také vyšší vrstva ncurses používá terminfo.

#include <stdio.h>
#include <stdlib.h>
#include <termcap.h>
#include <termios.h>
#include <unistd.h>

struct termios orig_termios;

int
main()
{
    struct termios current;
    char buf[1024];

    /* nacti definici terminalu podle sys prom TERM */
    tgetent(buf, getenv("TERM"));

    /* uloz aktualni nastaveni terminalu */
    tcgetattr(STDIN_FILENO, &orig_termios);

    /* vypni echo, a necekej na enter */
    tcgetattr(STDIN_FILENO, &current);
    current.c_lflag &= ~(ECHO | ICANON);
    tcsetattr(STDIN_FILENO, TCSAFLUSH, &current);

    /* aktivuj alternativni obrazovku */
    fputs(tgetstr("ti", NULL), stdout);

    /* schovej kurzor */
    fputs(tgetstr("vi", NULL), stdout);

    /* vymaz obrazovku */
    fputs(tgetstr("cl", NULL), stdout);

    /* presun kurzor */
    fputs(tgoto(tgetstr("cm", NULL), 10, 3), stdout);

    /* vytiskni znak */
    fprintf(stdout, "AHOJ");

    /* a nesysli si to v cache */
    fflush(stdout);

    /* cekej na stisk klavesy */
    (void) getchar();

    /* prepni se na standardni obrazovku */
    fputs(tgetstr("te", NULL), stdout);

    /* zobraz kurzor */
    fputs(tgetstr("ve", NULL), stdout);

    /* vrat puvodni nastaveni terminalu */
    tcsetattr(STDIN_FILENO, TCSAFLUSH, &orig_termios);
}

Přenositelnost kódu je určitě mnohem vyšší, pracnost stejná (nebo možná ještě větší). Alespoň mně dalo mnohem víc práce dohledat správné termcap kódy. API termcap je z konce 70 a začátku 80 let. Tehdy to bezpochyby muselo hodně přinést. Předek ncurses, knihovna curses, používala termcap API. Osobně jsem rád, že tak nízko úrovňová API už nemusím používat, a že mám k dispozici ncurses (od roku 1993, pcurses (free verze curses) je dostupná od roku 1986 (v té době jsem ještě neměl počítač), curses samotné je z roku 1980).

Konečně se dostávám k ncurses.

#include <ncurses.h>

int
main()
{
    /* inicializuj ncurses a aktivuj alternativni obrazovku */
    initscr();

    /* vypnuti echa, radkoveho bufferu, a zneviditelneni kurzoru */
    noecho();
    cbreak();
    curs_set(0);

    /* vymaz obrazovku */
    clear();

    /* na 3 radek 10 sloupec defaultni obrazovky tiskni retezec */
    mvprintw(3, 10, "AHOJ");

    /* zobraz obsah obrazovky na terminal */
    refresh();

    (void) getchar();

    /* uklid */
    endwin();
}

I vůči předchozímu příkladu je použití ncurses neskutečný pokrok. Kód je mnohem čitelnější, a měl jsem ho napsaný za pár minut.

Překlad není také nijak složitý (musíte mít nainstalovaný devel balíček pro knihovnu ncurses).

[pavel@localhost ~]$ gcc test-ncurses.c -lncurses -o test-ncurses
[pavel@localhost ~]$ ./test-ncurses 

Nicméně originální knihovna (curses) se z různých důvodů příliš neujala (co čtu na wiki - tak tam byla určitá funkční omezení, a také tam byly nějaké problémy s licencováním). Došlo k několika reimplementacím. pcurses Pavla Curtise z roku 1982 je přímým předkem ncurses z roku 1993. PDCurses (Public Domain curses) Marka Hesslinga (snad rok 1987) se dodnes používá na jiných než Unix platformách jako je DOS, OS/2, MS Windows konzole (ale také na XWindows nebo SDL). Rozumně napsaná aplikace pro ncurses běží s drobnými úpravami (mají jinak umístěné hlavičkové soubory) i na PDCurses. Je to jedna z cest, jak psát multiplatformní aplikace. I když asi dnes bych si zvolil nový port Turbo Visionu, který vypadá hodně hezky, je rychlý a hlavně podporuje UTF8. Na druhou stranu, někdy se chcete chytřejším frameworkům vyhnout (z různých důvodů - závislosti, rychlost startu, paměťová náročnost). Takže stejně skončíte u ncurses nebo u escape sekvencí.

Výhodou ncurses není jen přehlednější zápis aplikace a pohodlnější programování. ncurses se snaží optimalizovat objem dat posílaných na terminál, a snaží se redukovat problém s nestabilním obrazem (flickering). Komplexnější aplikace jsou většinou napsané tak, že v cyklu překreslí obrazovku, a čekají na interakci uživatele. V ncurses se nezapisujeme přímo na standardní výstup, ale zapisujeme do interního bufferu ncurses, který simuluje virtuální obrazovku. Příkaz refresh porovnává aktuální a předchozí virtuální obraz, a na standardní výstup (a přes něj do terminálu), pošle příkazy, které upraví stávající obsah terminálu do požadovaného nového obsahu. Není to úplně hloupé. Na základě porovnání dvou obsahů je knihovna ncurses schopná samostatně vygenerovat příkazy pro odskrolování obsahu, a potom na terminál poslat pouze tu část obrazovky, která je na terminálu nově. V době hardwarových terminálů to muselo mít velký význam. Svůj význam to může mít i dnes. Když si přes ssh pustím v terminálu ncurses aplikaci, tak tato optimalizace pomáhá.

Navíc tím, že v ncurses se nezapisuje přímo na standardní výstup ale do interního bufferu, který se aktualizuje jedním příkazem, tak se redukuje problém s problikáváním obrazu (flickering). Ten je způsobený tím, že obnova (refresh) obrazovky není sesynchronizována s aplikací. Dodnes terminály (ani ty softwarové) nepodporují double buffering. Pomocí ncurses je double buffering alespoň částečně emulován.

Zpracování vstupů

Vstup z tty (inicializace ncurses)

Ve velké většině případů se knihovna ncurses inicializuje voláním funkce initscr. V tomto případě se vstup čte ze standardního vstupu stdin, a výstup zapisuje na standardní výstup stdout. V případech, kdy jsou tyto soubory asociovány se zařízením typu tty nebo pty, tak vše bude fungovat jak očekáváme. Pokud si ale budete chtít napsat pager nebo filter, tak tam narazíte. Standardní vstup bude výstupem předchozího příkazu v koloně a nikoliv soubor asociovaný s terminálem.

Když jsem začínal s pspg, tak jsem ncurses neměl zažité, a docela dlouho jsem vymýšlel, jak tento problém vyřešit. První funkční řešení, které jsem dlouho používal, byla taková opičárna - po načtení vstupních dat jsem použil funkci reopen nad standardním vstupem a dostupným terminálovým zařízením:

if (!isatty(fileno(stdin)))
{
    if (freopen("/dev/tty", "r", stdin) != NULL)
        noatty = false;
    else if (freopen(ttyname(fileno(stdout)), "r", stdin) != NULL)
        noatty = false;
    else
    {
        /*
         * cannot to reopen terminal device. See discussion to issue #35
         * fallback solution - read keys directly from stderr. Just check
         * it it is possible.
         */
        if (!isatty(fileno(stderr)))
        {
            fprintf(stderr, "missing a access to terminal device\n");
            exit(EXIT_FAILURE);
        }
        noatty = true;
        fclose(stdin);
    }
}

Výše uvedený kód na spoustě unixů funguje, ale není to nic hezkého. Určitě není dobrý (a obvyklý) nápad otevírat standardní vstup v běžné aplikaci. To je práce pro shell. Navíc je to úplně zbytečné. Přímo v ncurses máme jednoduché a elegantní řešení. Nejdříve si člověk musí uvědomit, že ncurses "jen" čte ze souboru nebo zapisuje do souboru. Typicky těmi soubory je stdin a stdout, ale mělo by to fungovat pro všechny soubory. Jen zjistit jak (stačilo si přečíst manuálovou stránku pro initscr, ale kdo čte dokumentaci).

Fígl je v inicializaci ncurses funkcí newterm namísto initscr:

#include <ncurses.h>
#include <stdlib.h>
#include <unistd.h>

int
main()
{
    FILE       *f_tty = NULL;
    SCREEN     *term = NULL;

#ifndef __APPLE__

    f_tty = fopen("/dev/tty", "r+");

#endif

    if (!f_tty)
    {
        f_tty = fopen(ttyname(fileno(stdout)), "r");
        if (!f_tty && isatty(fileno(stderr)))
            f_tty = stderr;
    }

    if (!f_tty)
    {
        fprintf(stderr, "cannot to open tty device\n");
        exit(1);
    }

    term = newterm(termname(), stdout, f_tty);
    if (!term)
    {
        fprintf(stderr, "cannot to initialize ncurses screen\n");
        exit(1);
    }

    mvprintw(10, 10, "press ENTER");
    getch();

    endwin();
    delscreen(term);
}

Bohužel na macOS je implementace /dev/tty polofunkční, což jsem zjistil i já (nedá se použít ve funkci poll), a nedoporučuje se moc používat (tato chyba je známá minimálně od roku 2005).

ncurses umožňuje v rámci jedné aplikace vytvoření a používání více terminálů. Voláním funkce set_term mohu pak volit jeden aktivní. Nenašel jsem žádnou aplikaci, nad ncurses, která by toto umožňovala. Například emacs podobný režim podporuje.

Ladění, ladící výstup

Když jsem začínal s ncurses, tak jsem hodně bojoval s laděním aplikace. Jelikož je standardní výstup stdout stejně jako standardní chybový výstup stderr směrován na stejné tty zařízení, tak jakýkoliv pokus o tisk na stderr rozhodí layout aplikace. Nakonec jsem skončil u explicitně vytvořené pojmenované roury, kterou používám pro ladící výpisy. Pokud spustím pspg v debug režimu, tak si tuto rouru otevřu a tisknu do ní. Šlo by to ale i jednodušeji - systémověji. Otevřu si další terminál, a příkazem tty si vypíšu cestu k souboru terminálu. Poté při spuštění aplikace přesměruji chybový výstup do tohoto souboru:

sh
[pavel@localhost ~]$ tty
/dev/pts/8

V jiném terminálu:

sh
mojeapp ... 2>/dev/pts/8

V aplikaci pak mohu používat stderr bez omezení.

Vstup znaků (vstup širokých znaků)

Za nenápadnou funkcí getch se skrývá hodně funkcionality. Tato funkce nevrací jen kód aktuálně stisknuté klávesy, ale řeší dekódování vstupních escape sekvencí, řeší ošetření signálu SIGWINCH (změna velikosti terminálu), a v kombinaci s nastavením timeoutu (funkce timeout) umožňuje volbu blokujícího nebo neblokujícího čtení. Dnes už je tato funkce překonaná, protože nepodporuje vstup širokých znaků (u nás například znaků s diakritikou v UTF). Místo této funkce by se měla používat funkce get_wch. Ta vyžaduje kompilaci a linkování vůči wide charové verzi ncurses ncursesw. Pokud nezbytně nutně nepotřebujete ošetřovat široké znaky, tak můžete použít #ifdef:

Historicky bylo možné nastavit numerickou klávesnici (keypad) do dvou režimů. V numerickém vracela čísla, v aplikačním pak escape sekvence odpovídající kurzorovým šipkám. Možná touto funkcionalitou se inspirovali autoři ncurses, když psali funkci keypad, která mění konfiguraci obsluhy funkčních kláves. Ve výchozím nastavení keypad(FALSE) se přijatá posloupnost escape znaků ^[ [ A posílá aplikaci jako tři přijaté znaky. Pokud nastavíme keypad(TRUE), pak zmíněnou escape sekvenci ncurses rozpozná a nahradí svým kódem KEY_UP.

/*
 * chceme podporu sirokych znaku, obycejne se
 * nastavi autoconfem. Musi byt nastaveno pred
 * include ncurses.h
 */
#define NCURSES_WIDECHAR    1

#include <ncurses.h>
#include <locale.h>

static bool
_getch(int *c)
{

#if NCURSES_WIDECHAR > 0

    wint_t  ch;
    int     ret;

    ret = get_wch(&ch);
    *c = ch;

    return ret == KEY_CODE_YES;

#else

    /*
     * V ASCII verzi nemohlo dojit k prekryti kodu znaku
     * a specialnich kodu ncurses (jako KEY_UP, ..).
     */
    *c = getch();

    return true;

#endif

}

int
main()
{
    int     eventno = 0;
    int     c;
    bool    is_key_code;

    setlocale(LC_ALL, "");

    initscr();

    /* necekej na ENTER */
    cbreak();
    /* neviditelny kurzor */
    curs_set(0);
    /* neviditelne znaky pri psani */
    noecho();
    /* chci aby hlavni obrazovka skrolovala */
    scrollok(stdscr, TRUE);

    /*
     * bez aktivniho keypad modu nedochazi k dekodovani escape sekvenci,
     * kurzorove klavesy, funkcni klavesy, ...
     */
    keypad(stdscr, TRUE);

    move(0,0);

    is_key_code = _getch(&c);
    while (c != 'q')
    {
        if (is_key_code)
            printw("%4d: key: %s\n", ++eventno, keyname(c));
        else
            printw("%4d: c: %lc (%d)\n", ++eventno, c, c);

        refresh();

        is_key_code = _getch(&c);
    }

    endwin();
}

Funkční klávesy

Práce s funkčními klávesami je jednoduchá - pomocí makra KEY_F můžeme jednoduše vygenerovat kódy pro jednotlivé funkční klávesy. Pokud při stisku funkční klávesy stiskneme SHIFT, tak pracujeme jakoby s druhou řadou funkčních kláves F13 - F24. Tady pak dochází k jakési schíze - např. pro kombinaci kláves, kterou označujeme jako SHIFT+F3, používáme kód KEY_F(15).

Přiznám se, že netuším, jestli dále popisované chování je standard nebo pouze specifikum mc midnight commandera. Stisk funkčních kláves může být emulován stiskem klávesy ALT a číslo nebo posloupností kláves ESCAPE a číslo. Toto chování ncurses neimplementuje, ale je možné je implementovat aplikačně (je to například implementované v pspg, protože mi to přijde jako šikovný nápad).

#include <ncurses.h>

int
main()
{
    int     eventno = 0;
    int     c;
    bool    alt = false;

    initscr();

    cbreak();
    curs_set(0);
    noecho();
    scrollok(stdscr, TRUE);
    keypad(stdscr, TRUE);

    move(0,0);

    c = getch();
    while (c != 'q')
    {
        switch (c)
        {
            case 27:    /* ESCAPE */
                if (alt)
                {
                    alt = false					
                    addstr("zadost o ESCAPE\n");
                }
                else
                    alt = true;

                break;

            case '2':
                if (alt)
                    addstr("stisknuta klaveska F2\n");
                break;

            case KEY_F(2):
                addstr("stisknuta klavesa F2\n");
                break;

            case KEY_F(14):
                addstr("stisknuta klavesa SHIFT+F2\n");
                break;

            default:
                addstr("stisknuto neco jineho\n");
        }

        if (c != 27)
            alt = false;

        refresh();

        c = getch();
    }

    endwin();
}

Speciální klávesy

Pro základní speciální klávesy má ncurses definované speciální kódy jako např. KEY_UP, KEY_DOWN atd. Pokud chceme detekovat stisk těchto kláves zároveň se stisknutou klávesou CTRL případně ještě se SHIFTem, tak už je nutné dynamicky získat kód příslušné kombinace kláves. Nejdříve si musíme sestavit identifikátor kombinace kláves. Například kEND6 je kombinace kláves CONTROL+SHIFT+END. K tomuto identifikátoru si můžeme vytáhnout z databáze terminfo odpovídající sekvenci, a následně si voláním funkce key_defined můžeme zjistit kód definovaný pro tuto sekvenci znaků. Jelikož zmíněné funkce patří k rozšíření ncurses, je praktické volání těchto funkcí vložit do #ifdef a počítat s náhradním řešením, když tyto funkce nebudou dostupné. Na rozšířených platformách jsou tyto kódy stejné.

static int
get_code(const char *capname, int fallback)
{

#ifdef NCURSES_EXT_FUNCS

    char    *s;
    int     result;

    s = tigetstr((NCURSES_CONST char *) capname);

    if (s == NULL || s == (char *) -1)
        return fallback;

    result = key_defined(s);
    return result > 0 ? result : fallback;

#else

    return fallback;

#endif

}

/*
 * Set a value of CTRL_HOME and CTRL_END key codes. These codes
 * can be redefined on some plaforms.
 */
void
initialize_special_keycodes()
{

#ifdef NCURSES_EXT_FUNCS

    use_extended_names(TRUE);

#endif

    CTRL_HOME = get_code("kHOM5", 538);
    CTRL_END = get_code("kEND5", 533);
    CTRL_SHIFT_HOME = get_code("kHOM6", 537);
    CTRL_SHIFT_END = get_code("kEND6", 532);
}

ALT

Kombinace kláves CONTROL + znak, je mapována do intervalu 1..27. Takže, když chci detekovat stisk CTRL + O, tak se podívám do ASCII tabulky, kde dohledám, že tato kombinace kláves má kód 15. S ALTem to funguje úplně jinak. Při stisku kláves ALT + O, tak ncurses vygenerují dva kódy: ESCAPE (27) a O. V aplikačním kódu je nutné tuto dvojici detekovat. V pspg volám get_wch v samostatném cyklu, který mi umožní opakované volání, pokud získaná událost není validní nebo je ESCAPE. Tím jak je to navržené a implementované, tak místo klávesy ALT můžeme používat klávesu ESCAPE (jen jde o posloupnost kláves, nikoliv o současné stisknutí, tj ALT + O = ESCAPE, O). ESCAPE, ve smyslu přerušení nějaké operace (klasický MSDOS ESCAPE), je definován dvojím stisknutím klávesy ESCAPE (prvním stiskem, jak už bylo řečeno, se přepínám do alternativní klávesnice). Kombinace kláves CTRL+ALT+O vygeneruje kódy ESCAPE a 15 (^O).

ALT, potažmo ESCAPE se také může používat jako náhrada funkčních kláves F1F10. To se hodí, když vám některé funkční klávesy "sežere" terminál. Například F10aktivuji menu v Gnome Terminálu, a tudíž stisk F10 se k aplikaci, která mi běží v terminálu nedostane. Pokud to aplikace implementuje (je to aplikační záležitost, která musí obsluhovat ALT+0), tak mohu zkusit alternativu ALT+0 nebo ekvivalent ESCAPE, 0.

Použití knihovny readline

Občas může být potřeba editovat řetězec. V ncurses máme funkci getstr. Určitě tím uživatelům umožníte editaci, ale asi je neoslníte. Editace je dost primitivní. Nefungují kurzorové klávesy, mazaní jde jedině zprava backspacem. Když to porovnáte z možnostmi, které máme dnes v bashi, tak to zamrzí. A rovnou vás napadne, proč nepoužít tu samou knihovnu readline. Při podrobnějším zkoumání se ukáže, že to není až tak jednoduché. Knihovna readline je navržená pro použití v REPL aplikacích, nikoliv v celoobrazovkových aplikacích. Nicméně obsahuje funkce, které umožňují používat tuto knihovnu, aniž by měla přímý přístup ke vstupu a výstupu (alternative callback interface). Vůbec netuším, proč je toto API tak zbytečně složitě navržené (ale je fakt, že o této knihovně skoro nic nevím):

/* For wcwidth() */
#define _XOPEN_SOURCE 700

#include <locale.h>
#include <ncurses.h>
#include <readline/readline.h>
#include <stdlib.h>
#include <string.h>
#include <wchar.h>

static int      readline_proxy;
static bool     readline_proxy_is_valid = false;
char   *string = NULL;

/*
 * Zkopiruje znak z proxy do readline
 */
static int
readline_getc(FILE  *dummy)
{
    readline_proxy_is_valid = false;
    return readline_proxy;
}

static int
readline_input_avail(void)
{
    return readline_proxy_is_valid;
}

/*
 * Touto funkci readline predava vysledek editace
 */
static void
readline_callback(char *line)
{
    free(string);
    string = NULL;

    if (line)
        string = strdup(line);
}

/*
 * Chceme mit zobrazeni ve vlastni rezii
 */
static void
readline_redisplay()
{
    /* do nothing here */
}

/*
 * Vrati (zobrazovaci) sirku retezce. 
 */
static size_t
strnwidth(const char *s, size_t n)
{
    mbstate_t shift_state;
    wchar_t wc;
    size_t wc_len;
    size_t width = 0;
    size_t ch_width;

    memset(&shift_state, '\0', sizeof shift_state);

    for (size_t i = 0; i < n; i += wc_len)
    {
        wc_len = mbrtowc(&wc, s + i, MB_CUR_MAX, &shift_state);
        if (!wc_len)
            return width;

        if ((wc_len == (size_t) -1) || (wc_len == (size_t) -2))
            return width + strnlen(s + i, n - i);

        if (iswcntrl(wc))
            width += 2;
        else if ((ch_width = wcwidth(wc)) > 0)
            width += ch_width;
    }

    return width;
}

int
main()
{
    int     c = 0;
    bool    alt = false;

    setlocale(LC_ALL, "");

    initscr();
    cbreak();
    noecho();

    /* ENTER neni \n */
    nonl();

    /*
     * readline vyzaduje neprekodovany vstup tj
     * vypnuty keypad a cteni vice bajtovych
     * znaku po bajtech (emuluje se binarni
     * cteni ze souboru v aktualnim kodovani)
     */
    keypad(stdscr, FALSE);

    /*
     * Instalace hooku - pokud se pouzije rl_getc_function,
     * tak by se mel VZDY pouzit i rl_input_available_hook.
     */
    rl_getc_function = readline_getc;
    rl_input_available_hook = readline_input_avail;
    rl_redisplay_function = readline_redisplay;

    /*
     * Nechceme obsluhu signalu v readline, a nechceme tab
     * complete (neni nakonfigurovano, hrozi pady.
     */
    rl_catch_signals = 0;
    rl_catch_sigwinch = 0;
    rl_inhibit_completion = 0;

    /* Zahajeni editace */
    rl_callback_handler_install(": ", readline_callback);

    /* Vlozi vychozi (default) text */
    rl_insert_text("Editaci ukonci 2x stisk ESCAPE");

    while (1)
    {
        int     cursor_pos;

        clear();

        mvaddstr(10, 10, rl_display_prompt);
        addstr(rl_line_buffer);

        if (string)
        {
            mvaddstr(12, 6, "text: ");
            attron(A_REVERSE);
            addstr(string);
            attroff(A_REVERSE);
        }

        /* nastav kurzor */
        cursor_pos = strnwidth(rl_display_prompt, SIZE_MAX) +
                     strnwidth(rl_line_buffer, rl_point);
        move(10, 10 + cursor_pos);

        refresh();

        c = getch();

        /* ignoruj tabelatory */
        if (c == '\t')
            continue;

        if (c == 27)
        {
            if (alt)
                break;
            else
                alt = true;
        }
        else
            alt = false;

        readline_proxy = c;
        readline_proxy_is_valid = true;

        /* posli echo readline, ze jsou nova data k precteni */
        rl_callback_read_char();
    }

    rl_callback_handler_remove();

    endwin();
}

S mírnými úpravami byl výše uvedený příklad přeložitelný i s knihovnou editline, která by mohla být zajímavou alternativou zejména díky BSD licenci. Tato knihovna implementuje podmnožinu API knihovny readline, nicméně zrovna callback API nefunguje dobře. (A stávající správce mi napsal, že ho to vůbec nepřekvapuje). Proměnná rl_point není aktualizována a stále obsahuje 0 (což je evidentně chyba knihovny). Podařilo se mi zadat i českou diakritiku, ale bylo potřeba knihovně předávat široké znaky (a s těmi zase nefungovala knihovna readline). U editline není podporován hook rl_input_available_hook (a ani není nutný, jelikož místo více bajtových znaků knihovna vyžaduje široké znaky). U readline je jeho použití nutnost (jinak dojde k zacyklení při zadání více bajtového znaku).

Všimněte si, že zde již používám "pokročilejší" posloupnost operací - napřed zobrazím obsah, a teprve potom čekám na stisk klávesy. Jednoduché ukázky, a školní příklady většinou mají tyto operace prohozené. Začíná se stiskem klávesy, a pak podle stisknuté klávesy se kreslí výstup. Zřejmou nevýhodou je prázdná obrazovka při prvním čekání na stisk klávesy.

Při práci s knihovnou readline jsem se setkal ještě s jedním docela "zákeřným" problémem. readline vyžaduje vypnutý keypad režim. Naopak v normální aplikaci budeme asi chtít mít keypad zapnutý. Jelikož se v ncurses keypad nastavuje na okno, tak jsem na standardním okně stdscr keypad povolil, a v okně, které jsem používal pro vstup, jsem měl keypad vypnutý. Skoro to fungovalo, až na případy, kdy první událost byl stisk kurzoru (čehokoliv, co funguje pouze se zapnutým keypadem). Tady se ukázala další vlastnost ncurses. Strukturu WINDOW do jisté míry můžeme chápat i jako konfiguraci terminálu. V ncurses vždy "čteme" data z okna. Nic takového reálně neexistuje, data čteme z tty. Okna jsou pouze abstrakce ncurses. Při čtení se nastaví příslušná konfigurace (pro dané okno). Pokud je viditelný kurzor nebo echo, tak se nastaví kurzor a čeká se na znak. Po získání znaku se nastavuje konfigurace hlavního okna (si myslím).

Pokud používáte funkci poll nebo select (pokud se na událost čeká ve vašem kódu), tak skoro vždy událost v terminálu vzniká ještě před tím, než ncurses nakonfiguruje terminál podle konfigurace odpovídající použitému oknu), a může se stát, že událost neodpovídá požadované konfiguraci (požadovanému oknu). Nejedná se o chybu. Je to vlastnost architektury. Když plánujete psát komplexnější terminálovou aplikaci, tak nejlepším začátkem je, si nastudovat možnosti a funkce nějakého jednoduššího terminálu (VT52 nebo VT100) a vaši aplikaci psát jakoby pro tento terminál - externí krabici s klávesnicí připojenou na sériový port počítače. Případně jít ještě dál. Pracovat s mentálním modelem: "čtu data ze souboru, který mi krmí klávesnice, a zapisuji do souboru, kterým krmím tiskárnu". Pro vývojáře, který v životě nepracoval na fyzickém terminálu to není moc přirozené. Na druhou stranu, tato architektura má něco do sebe. Jednoduše a hlavně naprosto přirozeně umožňuje vzdálenou správu, jednoduše umožňuje zanořování aplikací - např. aplikace jako screen, tmux atd jsou díky tomu v podstatě velice jednoduše realizovatelné aplikace.

Používání myši

Implementace obsluhy událostí generovaných myší v ncurses neměla nejlepší pověst. Narazil jsem na pár aplikací, které ačkoliv používaly ncurses, tak myš obsluhovaly pomocí knihovny gpm. Já jsem u pspg zůstal s obsluhou myši v ncurses, ale něco málo jsem si musel přeprogramovat (double click), a pro režim, kdy pohybuji s myší a zároveň držím tlačítko, jsem musel použít rozšířený režim, který není nativně podporován ncurses (musím ho zapínat, vypínat escape sekvencí).

Události, které generuje myš (pohyb, stisknutí tlačítka, rotace kolečka), primárně zpracovává terminál (emulátor terminálu). Podle aktuálního režimu na tuto událost sám zareaguje (v primární obrazovce (primary screen) zobrazením historie) nebo vygeneruje escape sekvenci, kterou pošle aplikaci (v alternativní obrazovce). Tady za nás ncurses udělá docela dost práce - escape sekvenci převede na událost KEY_MOUSE, kterou získám funkci getch a připraví datovou strukturu MEVENT (obsahuje polohu kurzoru myši, a bitmapu s kombinací stisknutých tlačítek myši a vybraných kláves na klávesnici). MEVENT získáme voláním funkce getmouse. U této funkce je dobré kontrolovat vrácenou hodnotu. Stalo se mi, že ncurses špatně detekoval událost, a teprve při dekódování celé escape sekvence, se zjistilo, že poslední událost byla zmatečná. Funkce getmouse také může vrátit ERR pokud k získání události používám wgetch, přičemž kurzor myši byl mimo dané okno. Souřadnice kurzoru jsou vždy vztažené k celé obrazovce. Voláním funkce wenclose můžeme zjistit, zdali byl kurzor myši uvnitř okna, a použitím funkce wmouse_trafo získáme souřadnice kurzoru vztažené k počátku zadaného okna.

Starší ncurses ještě nepodporovaly kolečko na myši, a bohužel se ještě s touto verzí ncurses často potkávám. Tudíž vždy je nutné používat #ifdef NCURSES_MOUSE_VERSION > 1, pokud testujete tlačítka 4 a 5 (což odpovídá pohybu kolečka od sebe nebo k sobě). Je to například problém RHEL7 s ncurses 5.9 z roku 2014. A firem, které jsou ještě na této verzi RHELu je pořád dost.

#include <ncurses.h>

int
main()
{
    int     eventno = 0;
    int     c;

    initscr();

    cbreak();
    curs_set(0);
    noecho();
    scrollok(stdscr, TRUE);

    /*
     * bez aktivniho keypad modu nedochazi k dekodovani
     * vstupnich escape sekvenci, vcetne mysi, musi byt TRUE
     */
    keypad(stdscr, TRUE);

    move(0,0);

    mousemask(BUTTON1_PRESSED |
              BUTTON1_RELEASED |
              BUTTON1_CLICKED |
              BUTTON1_DOUBLE_CLICKED

#if NCURSES_MOUSE_VERSION > 1

              | BUTTON4_PRESSED
              | BUTTON5_PRESSED

#endif

             , NULL);

    c = getch();
    while (c != 'q')
    {
        if (c == KEY_MOUSE)
        {
            MEVENT      mevent;
            int         res;

            if (getmouse(&mevent) == OK)
            {
                printw("%4d: key: %s, y: %d, x: %d",
                        ++eventno,
                        keyname(c),
                        mevent.y,
                        mevent.x);

                /*
                 * tam, kde to neni nutne se nedoporucuje pouzivat
                 * funkci print, ktera je vyrazne narocnejsi na CPU
                 */
                if (mevent.bstate & BUTTON1_PRESSED)
                    addstr(", BUTTON1_PRESSED");

                if (mevent.bstate & BUTTON1_RELEASED)
                    addstr(", BUTTON1_RELEASED");

                if (mevent.bstate & BUTTON1_CLICKED)
                    addstr(", BUTTON1_CLICKED");

                if (mevent.bstate & BUTTON1_DOUBLE_CLICKED)
                    addstr(", BUTTON1_DOUBLE_CLICKED");

#if NCURSES_MOUSE_VERSION > 1

                if (mevent.bstate & BUTTON4_PRESSED)
                    addstr(", BUTTON4_PRESSED");

                if (mevent.bstate & BUTTON5_PRESSED)
                    addstr(", BUTTON5_PRESSED");

#endif

                addch('\n');
            }
            else
                addstr("broken mouse event\n");
        }
        else
            printw("%4d: key: %s\n", ++eventno, keyname(c));

        refresh();

        c = getch();
    }

    endwin();
}

Při zpracování události od myši ncurses čeká ve výchozím nastavení 250 ms (nastavuje se funkcí mouseinterval) na případnou další událost od myši, a podle toho jestli přijde nebo nepřijde nastaví flag PRESSED nebo CLICKED. Mne to v pspg způsobovalo nepříjemné jakoby opožděné reakce na myš. Přeci jen 250ms už si všimnete. Takže jsem si nastavil mouseinterval(0), čímž jsem vyblokoval generování flagu CLICKED, a na flag PRESSED jsem napojil získání fokusu, a na flag RELEASED pak provedení akce. Tím pspg uživatele nenutí mít příliš rychlé prsty, a zároveň ovládání pspg není "líné"

V mc se mi líbí, že uživatel může pohybovat myší, a držením levého tlačítka mít neustále zvýrazněný fokus. Dost dlouho mi trvalo, jak toho v ncurses docílit. Sice si mohu nastavit masku myši REPORT_MOUSE_POSITION, ale to samo od sebe nic neudělá. Je potřeba na terminálu vybrat některý z protokolů pro sledování myši "xterm Mouse Tracking", a pro tento účel mi vyhovoval protokol označený číslem 1002. Zapíná se escape sekvencí \033[?1002h a vypíná \033[?1002l (flag REPORT_MOUSE_POSITION musí být aktivní).

Velikost terminálu

Nejstarší terminály měly fixní konstantní velikost danou typem terminálu. Na základě údajů ze své databáze vlastností jednotlivých terminálů pak ncurses nastaví proměnné LINES a COLS. U terminálů, které jsou emulovány softwarově tento přístup není možný. Jejich velikost je dynamická, a proto by pseudoterminál při své inicializaci měl nastavit systémové proměnné $LINES a $COLUMNS, odkud hodnoty převezme ncurses, které nestaví své proměnné LINES a COLS. U softwarově emulovaných terminálů běžně dochází ke změně velikosti i v průběhu běhu aplikací, tudíž by terminálová aplikace měla ošetřit signál SIGWINCH, který je generován terminálem při změně velikosti.

Zde nastávají první komplikace, kdy některé aplikace neošetřují vše, co by měly. Mějme posloupnost aplikací bash, psql a pspg. Pokud by bash neošetřoval SIGWINCH, tak se může stát, že systémové proměnné $LINES a $COLUMNS nebudou obsahovat aktuální hodnoty. Zrovna tak se může stát, že ačkoliv pspg správně ošetřuje SIGWINCH, tak nedokáže nastavit zmíněné systémové proměnné vnějšímu procesu, a po ukončení pspg jsou tyto proměnné opět neaktuální. Chování ncurses můžeme ovlivnit voláním konfiguračních funkcí use_env a use_tioctl. V závislosti na konfiguraci ncurses bere v potaz systémové proměnné $LINES a $COLUMNS, případně je ignoruje a velikost terminálu si zjišťuje samotná knihovna.

V moderních systémech a v moderních ncurses se můžete spolehnout na vestavěnou (v ncurses) obsluhu signálu, a na obsah proměnných LINES a COLS (po změně velikosti aplikace dostane událost KEY_RESIZE. U starších systémů jsem se setkal s tím, že tyto proměnné při startu aplikace, případně po změně velikosti okna nebyly aktuální, a musel jsem si je načíst sám. Jinak KEY_RESIZE funguje asi všude. Správné automatické nastavení LINES a COLS funguje tak na 99.9% (ale je možné, že bych si možná pomohl laděním use_env a use_tioctl, a možná také ne. ioctl mi fungovalo všude):

#include <stdio.h>
#include <stdlib.h>
#include <ncurses.h>

int
main()
{
    int     c = ' ';

    initscr();

    noecho();
    cbreak();
    curs_set(0);

    while (c != 'q')
    {
        int lines, cols;

        mvprintw(9, 10, "keyname: %s", keyname(c));

        if (c == KEY_RESIZE)
        {
            /* velikost terminalu */
            mvprintw(10, 10, "terminal: %d, %d", LINES, COLS);

            /* velikost hlavniho okna */
            getmaxyx(stdscr, lines, cols);
            mvprintw(11, 10, "stdscr: %d, %d", lines, cols);
        }

        refresh();
        c = getch();
    }

    endwin();

    exit(EXIT_SUCCESS);
}

V případě, že si sami ošetřujete signál SIGWINCH, je nutné o změně velikosti terminálu informovat ncurses:

#include <stdio.h>
#include <stdlib.h>
#include <ncurses.h>
#include <signal.h>
#include <sys/ioctl.h>
#include <termios.h>

static bool handle_sigwinch = false;

static void
SigwinchHandler(int sig_num)
{
    handle_sigwinch = true;

    signal(SIGWINCH, SigwinchHandler);
}

int
main()
{
    int     c = ' ';

    initscr();

    noecho();
    cbreak();
    curs_set(0);

    /* nastavi timeout pro funkci getch() */
    timeout(250);

    /*
     * tim, ze nastavuji signal po initscr, si
     * vynucuji vlastni obsluhu signalu
     */
    signal(SIGWINCH, SigwinchHandler);

    while (c != 'q')
    {
        int lines, cols;

        if (handle_sigwinch)
        {
            struct winsize size;

            handle_sigwinch = false;

            if (ioctl(fileno(stdout), TIOCGWINSZ, (char *) &size) >= 0)
                resize_term(size.ws_row, size.ws_col);
        }

        /* pokud neni timeout */
        if (c != -1)
        {
            mvprintw(9, 10, "keyname: %s", keyname(c));
            clrtoeol();
        }

        /* velikost terminalu */
        mvprintw(10, 10, "terminal: %d, %d    ", LINES, COLS);

        /* velikost hlavniho okna */
        getmaxyx(stdscr, lines, cols);
        mvprintw(11, 10, "stdscr: %d, %d    ", lines, cols);

        refresh();

        /* maximalne po 250 ms skonci na timeout */
        c = getch();
    }

    endwin();

    exit(EXIT_SUCCESS);
}

Jelikož jsem přepsal ncurses obsluhu signálu, tak resize terminálu nepřeruší provádění funkce getch (signál spolkla moje aplikace, nikoliv ncurses), a abych zachoval určitou interaktivitu, tak nastavuji timeout 250 ms. Všimněte si. Aktuální velikost terminálu získám voláním funkce ioctl, a volám funkci resize_term. Uvnitř této funkce se přepočítají (a přealokují) okna a nastaví proměnné LINES a COLS. Tato funkce by se neměla volat uvnitř obsluhy signálu. U jednodušších aplikací, když se potřebujeme vyhnout dlouhém blokujícímu čekání na klávesnici, tak si můžeme pomoct nastavením timeoutu. Pozor ale, příliš krátký timeout zbytečně zatěžuje CPU (a je trend od používání krátkých timeoutů ustupovat, tak aby nedocházelo ke zbytečnému uspávání a probouzení procesu),

Poznámka: ačkoliv se tato funkce jmenuje resize_term neznamená to, že s ní můžete změnit velikost terminálu. Touto funkcí si vynutíte aktualizaci datových struktur v ncurses, které jsou nějakým způsobem navázané na velikost terminálu. Změnu velikosti terminálu si lze vynutit escape sekvencemi (na některých terminálech, určitě ne všude). Například pro nastavení terminálu na velikost 100x50 znaků je sekvence \e[8;50;100t

Psaní aplikací pro terminál: výstup

Když jsem začínal psát pspg, tak jsem byl netknutý znalostmi o ncurses. Jen jsem tušil něco o terminálech, a jelikož jsem dlouholetý uživatel midnight commandera, tak jsem věděl, že to co chci nějak jde (protože jsem věděl, že mc běží nad ncurses (případně nad slang). Musel jsem si ale projít hromadou záseků, než jsem alespoň trochu pochopil, jak ncurses fungují a než jsem pspg dostal do podoby, se kterou jsem spokojený. V poslední části seriálu článku o ncurses bych se zaměřil na výstup. Spíš než, abych systematicky prošel výstupní API, se budu věnovat tématům se kterými jsem válčil, a kde jsem se občas zasekl. Dokumentace, jak používat ncurses je, pokud nepotřebujete expertní úroveň nebo náhled na interní implementaci, dost. Naopak, pokud potřebujete vyřešit něco méně obvyklého, tak jsou tři možnosti - projít si zdrojáky, případně dema ve zdrojácích k ncurses, nebo zkusit kontaktovat Thomase E. Dickeyho. Thomas je dlouholetý stávající maintainer ncurses, a asi i jediný nebo jeden z mála žijících expertů na ncurses. Radí velice ochotně (a zasvěceně).

Dokumentace k ncurses

Základem dokumentace jsou manuálové stránky. Někdy jsem tam, to co jsem potřeboval, nenašel, ale pro každodenní práci jsou docela v pohodě. Potom určitě je dobré si předem přečíst ncurses HOWTO. V ncurses FAQ od Thomase Dickeyho je také dost podstatných informací. U všech ostatních dokumentů, které jsem našel na internetu, jsem měl pocit, že kloužou po povrchu, a nenašel jsem v nich nic zajímavého. Neoficiálním kanálem ohledně supportu k ncurses je mailing list bug-ncurses, kde můžete kontaktovat Thomase E. Dickeyho. Myslím si, že v tomto mailing listu budou všichni na planetě, kteří o ncurses něco ví.

Ladění

Ještě jednou zopakuji jednoduchý postup, jak tisknout ladící texty. Ve výchozím nastavení veškerý výstup z aplikace (ať generovaný ncurses nebo uživatelem) jde na terminál. Jakmile vývojář si pošle cokoliv na stdout nebo stderr, tak to buď nevidí nebo rozbije layout aplikace. Proto je nutný redirect stderr. Postup je jednoduchý:

  1. V jiném terminálu spustit příkaz tty, který vrátí jméno souboru zařízení spojeného se standardním výstupem terminálu
  2. V aplikaci ladící výpisy posílat do stderr(a nezapomínat na '\n') na konci řádku
  3. Laděnou aplikaci spustit s přesměrováním stderr do souboru jehož jméno vrátí příkaz tty
#terminal 1
[pavel@localhost ~]$ tty
/dev/pts/3

#terminal 2
[pavel@localhost pspg-master]$ ./pspg -f tests/pg_class.txt 2>/dev/pts/3

Ladění ncurses aplikace napsané v Cčku je stejné, jako jakékoliv aplikace napsané v Cčku. Hodně pomohou nástroje jako je ASan nebo Valgrind.

Architektura ncurses a optimalizace zápisů na výstupní zařízení (terminál)

Funkcionalitu ncurses bychom mohli rozdělit na několik částí nebo vrstev. Nejnižší vrstvou je databáze escape sekvencí, která umožňuje provozovat aplikaci napsanou nad ncurses vůči širokému spektru terminálů. To mělo svůj význam primárně v 90 letech, kdy se ještě používaly fyzické terminály. V posledních několika letech smysl této databáze klesá. Minimálně v Linuxu je shoda v emulaci xtermu s podporou true color, a jinde v ANSI escape sekvencích. Nový port Turbo Vision v defaultu jede nad ANSI escape sekvencemi, a jede jak víno. Mimochodem, komplexnější terminálovou aplikaci s dialogy, s vestavěným editorem, s vestavěným terminálem bych určitě psal nad Turbo Visionem (v nové portaci, je to rychlé, podporuje to utfko) než v ncurses. ncurses má smysl, jen pokud chcete napsat něco opravdu lehkého, bez větších závislostí.

[pavel@localhost ~]$ set|grep TERM
COLORTERM=truecolor
TERM=xterm-256color

Prostřední vrstva v ncurses se stará o optimalizaci zobrazení obsahu. Smyslem této vrstvy je redukce objemu dat posílaných terminálům. Nezapomínejme, že nejstarší fyzické terminály byly pomalé, a byly připojené relativně pomalou sítí (což v případě vzdáleného připojení může platit dodnes). Místo toho, aby se bezprostředně při tisku generovaly escape sekvence, tak se informace o obsahu a atributech uloží do lokálního bufferu. Abstrakcí pro takový buffer je objekt v ncurses označovaný jako WINDOW. V dnešní terminologii by se spíš použil název tiling window (dlaždicové okno). Okna si můžeme vytvářet vlastní, nebo můžeme použít před připravené okno stdscr. Při refreshi okna se obsah okna zkopíruje do okna newscr. Důrazně se doporučuje, aby se okna nepřekrývala. Nikde se neudržuje informace o hloubce. Pořadí kopírování obsahu neurčuje “hloubka”, ale pořadí volání funkce refresh. Navíc, pokud se obsah okna nezměnil, tak se (v závislosti na implementaci), ignoruje požadavek na refresh. Pokud bychom měly okna, která se překrývají, tak musíme refreshovat okna v závislosti na hloubce (odzadu), a musíme si vynucovat provedení refreshe funkcí touchwin. Poté, co se zkompletuje obsah okna newscr (tím, že se provede refresh stdscr a oken vytvořených aplikací), tak se provede detekce změn jeho obsahu (včetně detekce posunu řádků) s obsahem okna curscr. Na základě této analýzy se pak generují escape sekvence, které se pošlou na terminálové zařízení, a aktualizuje se obsah okna curscr. Jedná se o určitou implementaci double bufferu. Není to úplně dokonalé, skutečný double buffering na straně terminálu to plně zastoupit nemůže. V praxi se ukazuje, že popsaná optimalizace funguje (flickering to redukuje docela dobře). Hlavní je, že programátor nemusí u vizuálně náročnější aplikace řešit optimalizaci výstupu. V dokumentaci se dost zdůrazňuje použití funkcí refresh a případně tochwin, tudíž předpokládám, že důsledky této optimalizace jsou pro nezkušené programátory problémovým bodem v ncurses.

Třetí nejvyšší vrstvou je implementace několika komponent: menu, pad, panel a podpora formulářů (tj komponent pro label a edit box). Menu se používá docela hodně. Tab complete v knihovně readline používá tuto komponentu. Není to mnou očekávané CUA menu (jako je v Turbo Vision), ale spíš výběr z n hodnot, které mohou být zobrazené v několika sloupcích. Komponentu pad můžeme použít k zobrazení delšího a širšího textu než jsou rozměry monitoru - umožňuje skrolování v obou směrech. V úplně nejstarší verzi pspg jsem tuto komponentu používal pro zobrazení obsahu. Pak jsem s tím přestal, protože inicializace pro větší obsah (celý text musí být vložený do komponenty před zobrazením) byla pomalá (mám pocit, že i samotné vytvoření většího padu nebylo extra rychlé). Ale pro kratší texty (nápověda) v rozsahu několika set řádek může fungovat perfektně. Panely se používají hodně. Panely implementují překrývající se okna. Udržují informaci o hloubce, a ve správném pořadí pak refreshují okna. Naopak formuláře moderní aplikace prakticky nepoužívají (co je mi známo).

U aplikace, která používá více oken, se doporučuje sloučit zápis na výstupní zařízení pro všechna okna dohromady. Toho se dosáhne použitím funkce wnoutrefresh (namísto wrefresh). Tato funkce pouze propaguje obsah okna do okna newscr. Druhá fáze zobrazení (optimalizace) se pak provede ve funkci doupdate. U oken je to možnost (silně doporučovaná), u panelů pak nutnost (pokud používáte panely a sami refreshujete okna, které panely obsahují, tak můžete vidět nechtěné vizuální defekty), U mne v pspg je na obrazovce cca 6 oken v jednu chvíli, a než jsem začal používat wnoutrefresh, tak jednak aplikace byla i na relativně moderním železe trochu lína, a nepříjemně často si uživatelé mohli všimnout flickeringu.

V souvislosti se snahou o redukci flickeringu je potřeba si dát pozor na volání vstupních funkcí ncurses. Ty implicitně volají refresh okna vůči kterému jsou volány, pokud došlo k jeho změně od posledního refreshe. Tedy - z rutiny getch() se volá refresh(stdscr), z rutiny wgetch(win) se volá wrefresh(win). Dává to smysl. Dříve než budu čekat na stisk klávesy, tak chci mít zobrazený výstup. V halfdelay režimu nebo nodelay režimu ale implicitní refresh může hodně zpomalovat aplikaci (zkoušel jsem implemetaci přednačítání (prefetch) a slučování některých událostí generovaných myší), a musel jsem si dát velký pozor, abych vstupní funkce volal z jednoho místa, kdy už jsem měl nový obsah kompletně připravený.

Hodně mi pomohlo, když jsem si uvědomil, že okna jsou jen abstrakce ncurses. V terminálu nic jako okno není. Některé terminály maximálně umí odskrolovat část obrazovky. Dost konfigurace ncurses je pověšeno na okna. Ve výsledku to znamená, že se při použítí nějaké operace nad oknem, která vyžaduje určité nastavení, musí změnit odpovídající globální nastavení na terminálu. Po provedení operace se toto globální nastavení (stav terminálu), může (ale také nemusí) vrátit do výchozího stavu (před voláním operace).

Tisk na obrazovku, tisk do okna, rozdíl mezi funkcemi newwin a subwin

Už jsem zmínil, že okno (WINDOW) je ústředním objektem ncurses. Kromě bufferu pro zobrazovaná data drží ještě pozici kurzoru a konfiguraci (například aktuální styl). K modifikaci tiskového bufferu máme několik funkcí, přičemž pro každou z těchto funkcí ještě existuje několik variant s odlišným prefixem názvu (relativně klasický design knihoven v Cčku v 80 letech). Variace jsou ve dvou dimenzích. První dimenze určuje jestli se pracuje se standardní obrazovkou, což je před připravené okno referencované globální proměnnou stdscr, nebo jestli se pracuje s oknem, které si vytvořila aplikace (používá se prefix w). Například máme funkce refresh a wrefresh . Funkce pro standardní obrazovku jsou dost často řešené jako makro:

#define insstr(s)       winsstr(stdscr,(s))
#define instr(s)        winstr(stdscr,(s))
#define move(y,x)       wmove(stdscr,(y),(x))
#define refresh()       wrefresh(stdscr)
#define scrl(n)         wscrl(stdscr,(n))

Další dimenze určuje jestli se má text pozicovat na aktuální pozici kurzoru (bez prefixu) nebo se má nejdříve kurzor posunout na specifikovanou pozici a pak tisknout (prefix mv). Existuje modifikace funkce printf přizpůsobená pro použití v ncurses. Její variace jsou příkladem výše popsaného designu:

int printw(const char *fmt, ...);
int wprintw(WINDOW *win, const char *fmt, ...);
int mvprintw(int y, int x, const char *fmt, ...);
int mvwprintw(WINDOW *win, int y, int x, const char *fmt, ...);
int vw_printw(WINDOW *win, const char *fmt, va_list varglist);

Funkce printf je v IT klasika. Pozor, pokud intenzivněji tisknete, a optimalizujete na rychlost, tak tyto funkce používejte pouze v případech, kdy opravdu potřebujete pracovat s formátovacím řetězcem. Interpretace formátovacího řetězce má svojí režii. Navíc se uvnitř těchto funkcí ještě dynamicky alokuje a uvolňuje paměť. Jednodušší a rychlejší alternativou jsou funkce z rodiny addstr:

int addstr(const char *str);
int addnstr(const char *str, int n);
int waddstr(WINDOW *win, const char *str);
int waddnstr(WINDOW *win, const char *str, int n);

int mvaddstr(int y, int x, const char *str);
int mvaddnstr(int y, int x, const char *str, int n);
int mvwaddstr(WINDOW *win, int y, int x, const char *str);
int mvwaddnstr(WINDOW *win, int y, int x, const char *str, int n);

Pro aplikace s vizuálně statickým obsahem je to jedno (na soudobém hw). Pokud aplikace umožňuje intenzivní skrolování (např. kolečko myši generuje hodně událostí rychle za sebou), tak už je tam pocitový rozdíl (samozřejmě viditelný v profileru). Tyto funkce pracují s základními řetězci případně s řetězci UTF8 znaků.

Většina ze zmíněných funkcí ještě existuje pro řetězce širokých znaků (wide char strings):

int add_wchstr(const cchar_t *wchstr);
int add_wchnstr(const cchar_t *wchstr, int n);
int wadd_wchstr(WINDOW * win, const cchar_t *wchstr);
int wadd_wchnstr(WINDOW * win, const cchar_t *wchstr, int n);

int mvadd_wchstr(int y, int x, const cchar_t *wchstr);
int mvadd_wchnstr(int y, int x, const cchar_t *wchstr, int n);
int mvwadd_wchstr(WINDOW *win, int y, int x, const cchar_t *wchstr);
int mvwadd_wchnstr(WINDOW *win, int y, int x, const cchar_t *wchstr, int n);

Pro začátek je asi obtížné se v tom zorientovat, díky množství variacím. Praxe je pak poměrně jednoduchá (jakmile člověk pochopí ten systém). Wide char funkce jsem v pspg použil asi na dvou místech. Záleží na aplikaci jestli jede nad UTFkem nebo nad wide chary.

Pod pojmem standardní obrazovka se v ncurses většinou míní implicitní okno v proměnné stdscr. Okna mají vlastní souřadný systém, což může zjednodušit programování, když pracujete s okny, které se mohou posouvat po obrazovce terminálu. Okno se vytvoří voláním funkce newwin a zrusí voláním funkce delwin (viz manuálová stránka newwin). Kromě oken můžete používat podokna (subwin), což je okno svázané se svým rodičem bez vlastního bufferu pro zobrazovaný obsah. Pokud zapisuji do podokna, tak fakticky přímo zapisuji do bufferu kořenového okna. Primárním účelem poddoken je separátní konfigurace a separátní souřadný systém.

Pokud chci zobrazit obsah standardní obrazovky, okna (případně podokna) na terminálu, musím zavolat funkci refresh nebo wrefresh. Bez toho ncurses nevygeneruje tu změnovou sekvenci znaků, kterou posléze pošle terminálu. Jakmile člověk pochopí, že se zapisuje do lokálních bufferů a ne do terminálu, tak je to jasné, a nejsou s tím žádné problémy.

Konvence zápisu pozice je číslo řádku, číslo sloupce s nulovým počátkem v levém horním rohu. Bloky se v některých funkcích definují počet řádků, počet sloupců, a pozice levého horního rohu. Případně se ale také můžete setkat s definicí pozice levého horního rohu, pozice pravého dolního rohu:

#include <ncurses.h>

/*
 * POZOR PAST
 */
int main()
{
    WINDOW *form;

    initscr();
    clear();

    form = newwin(10, 10, 5, 5);
    box(form, 0, 0);

    wrefresh(form);
    getch();

    endwin();
}

Kontrolní otázka: Když si otestujete výše uvedený příklad, tak na obrazovce neuvidíte rámeček 10x10 znaků. Proč?

#include &ltncurses.h>
#include &ltlocale.h>

int main()
{
    WINDOW *form;
    WINDOW *s;

    /* pro tisk UTF znaku je nutne!!! */
    setlocale(LC_CTYPE,"C.UTF8");

    initscr();
    start_color();

    form = newwin(10, 10, 5, 5);

    /* vytvor vnorene okno uvnitr formulare */
    s = derwin(form, 8, 8, 1, 1);

    box(form, 0, 0);

    init_pair(1, COLOR_RED, COLOR_BLACK);

    /* nastav pro vnorene okno styl cervena na cernem */
    wattron(s, A_BOLD | COLOR_PAIR(1));

    /* text bude zalaman do vnoreneho okna */
    mvwaddstr(s, 6, 0, "Příliš žluťoučký kůň");

    /*
     * neni nutne refreshovat s, a v tomto pripade ani form.
     * wgetch vola wrefresh interne. 
     */
    wgetch(form);

    endwin();
}

Poměrně nepříjemná vlastnost ncurses je zalamování textů přesahujících šířku okna. Pokud text přesáhne výšku okna, tak se odskroluje (pokud je to povolené (ve výchozím nastavení je to zakázané)). S tím se docela zápasí, protože širší text, než je okno, vám rozbije layout.

V ncurses existuje rodina funkcí s prefixem ch, která ořezává text. Problém je, že tyto funkce existují pouze pro interní typy chtype string (8bit) a pro cchar_t string (wide chars). S těmito transformacemi je docela dost práce, takže jsem tyto funkce nepoužíval. Místo toho jsem si počítal, kolik bajtů z řetězce se mi vejde do okna, a používal jsem funkce, kde mohu určit, kolik bajtů se má tisknout.

Mnohem jednodušší je použít “komponentu” (okno) typu pad:

#include <ncurses.h>
#include <locale.h>

int main()
{
    WINDOW *boxs;
    WINDOW *pad;

    /* pro tisk UTF znaku je nutne!!
     * dale je nutne linkovat s knihovnou ncursesw
     */
    setlocale(LC_CTYPE,"C.UTF8");

    initscr();
    start_color();

    clear();

    boxs = subwin(stdscr, 10, 10, 5, 5);

    /* 10 radku, 50 sloupcu */
    pad = newpad(12, 50);

    box(boxs, 0, 0);

    init_pair(1, COLOR_RED, COLOR_BLACK);

    /* nastav pro vnorene okno styl cervena na cernem */
    wattron(pad, A_BOLD | COLOR_PAIR(1));

    mvwaddstr(pad, 0, 0, "Příliš žluťoučký kůň");
    mvwaddstr(pad, 1, 0, "se napil žluté vody.");
    mvwaddstr(pad, 2, 0, "Příliš žluťoučký kůň");
    mvwaddstr(pad, 3, 0, "se napil žluté vody.");
    mvwaddstr(pad, 4, 0, "Příliš žluťoučký kůň");
    mvwaddstr(pad, 5, 0, "se napil žluté vody.");
    mvwaddstr(pad, 6, 0, "Příliš žluťoučký kůň");
    mvwaddstr(pad, 7, 0, "se napil žluté vody.");
    mvwaddstr(pad, 8, 0, "Příliš žluťoučký kůň");
    mvwaddstr(pad, 9, 0, "se napil žluté vody.");
    mvwaddstr(pad, 10, 0, "Příliš žluťoučký kůň");
    mvwaddstr(pad, 11, 0, "se napil žluté vody.");

    /* musim dodrzet poradi refreshe */
    refresh();

    /* prekryj vyrezem z padu od interni pozice 1, 1
     * vnitrek okna form definovany levym hornim rohem
     * a pravym dolnim rohem.
     */
    prefresh(pad, 1, 1, 6, 6, 13, 13);

    getch();

    endwin();
}

S touto komponentou se docela jednoduše implementuje skrolování ve všech směrech. Ve funkci prefresh jen změním počátek výřezu uloženého v bufferu padu (první dva číselné argumenty).

Rozšířená znaková sada, speciální znakové typy v ncurses

Bez ohledu na použitou znakovou sadu fyzické terminály umožňovaly používat několik znaků pro vykreslení rámečků, případně dalších znaků. Speciální escape sekvencí se vybrala jiná znaková sada, další sekvencí se vrátila původní znaková sada. Bavíme se o době, kdy se ještě používala 7bitová kódování, a 8 bit se používal pro paritu. ncurses samozřejmě tuto funkcionalitu obaluje a zpřístupňuje, a to pomocí tzv [http://melvilletheatre.com/articles/ncurses-extended-characters/index.html rozšířené znakové sady]. Navíc, díky této funkci, kterou terminály poskytují, tak si ncurses nemusí udržovat tabulky znakových sad, aby se rámečky zobrazily korektně napříč různými znakovými sadami.

ncurses definuje 32 konstant ACS_xxx (např ACS_ULCORNER). K vytištění znaků (včetně speciálních) se používá funkce addch. Zajímavé je, že hodnotu znaku zadáváme dohromady se stylem v parametru typu chtype. Tento typ se používá pro uložení hodnoty znaku a stylu (atribut a index barvy) v 8bit ncurses. Speciální znaky se kódují jako normální znak s plus atribut A_ALTCHARSET. Jelikož hodnota, styl a barva je zakódována v hodnotě typu chtype, tak všechny tři složky zase můžeme snadno dekódovat. K tomu můžeme použít několik maker nebo připravených masek. Hodnotu znaku (lze to použít pouze pro 1bajtová kódování) získáme prostým vymaskováním hodnotou A_CHARTEXT. Atributy získáme vymaskováním hodnotou A_ATTRIBUTES, a posunutý index barevného páru získáme vymaskováním hodnoty A_COLOR. Originální index barevného páru získáme makrem PAIR_NUMBER (z hodnoty typu chtype). Celkově 1 bajt drží hodnotu znaku, 2 bajty styl a 1 bajt index barevného páru.

S podporou více bajtových kódování se ncurses (knihovna ncursesw) rozšířila o typ cchar_t. Tento typ je paměťově výrazně náročnější (28 bajtů), jedná se o strukturu, která obsahuje 4 bajty na atributy, pole 5 widecharů, a 4bajtový index barevného páru. Pro kompozici a dekompozici hodnoty typu cchar_t se používají funkce setcchar a getcchar.

Rozšířenou znakovou sadu má smysl používat pouze tehdy, pokud chcete kreslit rámečky, a máte uživatele, kteří ještě používají 8 bitová kódování. Jinak je jednodušší použít znaky z unicode a na rozšířenou znakovou sadu zapomenout.

Zobrazení žluté

Už od dob Turbo Pascalu mám zafixováno, že nej ergonomičtější kombinace barev je žlutá na modré. Samozřejmě, že jsem chtěl, aby se v pspg záhlaví sloupců a řádků také zobrazovalo ve žluté barvě na modrém pozadí. V ncurses je žlutá barva samozřejmě podporovaná. K mému překvapení můj terminál (klasický gnome terminál) místo žluté zobrazoval hnědou. Abych získal skutečně žlutého textu, tak jsem musel použít atribut BOLD ( v dokumentaci se u tohoto atributu píše “tučné nebo jasné”). U těch nejstarších terminálů nebylo možné používat tučný font, a tak se zvýrazňovalo použitím světlejší barvy. To už samozřejmě desítky let nedává smysl, ale zachovávalo se to z důvodu zpětné kompatibility.

3-4 roky zpátky došlo ke změně konsensu, a terminály začaly používat atribut BOLD ve smyslu tučného písma. Původní chování si lze v některých terminálech vynutit nastavením volby “zobrazit tučný text v jasných barvách”. Tato změna má smysl - jinou cestou se k tučnému písmu nedostanu, pro barvy jsou alternativní cesty. Otázkou je, jak pracovat s barvami, aby co nejvíc uživatelů vidělo barvy korektní. Dost uživatelů používá hodně staré terminálové aplikace a i staré verze ncurses.

Jelikož už většina terminálů umí minimálně 16 barev (lze ověřit v proměnné ncurses COLORS), tak lze (a dnes už je to nutnost) použít jednoduchý trik. V případě, že chcete světlý odstín barvy, tak místo atributu BOLD přičtěte k hodnotě barvy 8. V ncurses se barvy označují celočíselným indexem (0..7 je vyhrazeno pro základní barvy, 8-15 pro světlejší odstíny barev). Tento způsob nemusí fungovat u starších terminálů (v tmuxu pokud v $TERM byla hodnota “screen”). Nový způsob práce s barvami je jednodušší a pohodlnější. Pokud jsem chtěl dříve žluté pozadí, tak jsem musel použít kombinaci atributů BOLD a REVERSE, a to už bylo docela nepřehledné. Pokud by terminál podporoval pouze 8 barev, pak je jediná možnost nahodit BOLD a doufat, že to zafunguje. Na tom, že musím přičítat magickou konstantu, je vidět, že ncurses režim 256barev ještě úplně podchycený nemá, a že tento způsob nastavení žluté není úplně systémový. Ale funguje perfektně.

#include <ncurses.h>

#define YELLOW_ON_BLUE      10
#define BLACK_ON_LWHITE     11

int main()
{
    initscr();
    start_color();

    clear();

    init_pair(YELLOW_ON_BLUE, COLOR_YELLOW + 8, COLOR_BLUE);
    attron(COLOR_PAIR(YELLOW_ON_BLUE));
    mvaddstr(10, 10, "Ahoj");
    attroff(COLOR_PAIR(YELLOW_ON_BLUE));

    /* cerna na jasne bilem pozadi tucne */ 
    init_pair(BLACK_ON_LWHITE, COLOR_BLACK, COLOR_WHITE + 8);
    attron(COLOR_PAIR(BLACK_ON_LWHITE) | A_BOLD);
    mvaddstr(11, 10, "Ahoj");
    attroff(COLOR_PAIR(BLACK_ON_LWHITE) | A_BOLD);

    getch();

    endwin();
}

Všimněte si - v ncurses definujeme barevné kombinace, které pak používáme při nastavení atributů zobrazovaných textů.

V předchozím příkladu je drobnost, která možná měla pomáhat programátorům, já si z ní ale málem trhal vlasy. Všude v dokumentaci se píše, že se výstup zobrazí až po refreshnutí okna (volání funkcí refresh nebo wrefresh). V příkladu, ale žádnou funkci pro refresh nevolám, a výstup se mi zobrazuje korektně. V manuálových stránkách je drobná zmínka, že funkce vstupu si vynutí (implicitně) refresh standardního obrazovky (okno stdscr) nebo vybraného okna (pokud používáte wgetch).

Výchozí barvy terminálu

Když se v ncurses zapnou barvy, tak se nastaví jako výchozí barva pozadí černá. Někdy by se vám mohlo hodit zachovat barvu pozadí, kterou má uživatel nastavenou. K té barvě se ale nedostanete. V ncurses vždy pracujete s páry barev, takže tady je problém. Řešení je jednoduché (pokud nepoužíváte hodně starou verzi ncurses). ncurses jako výchozí barevný pár (color pair) používá pár s číslem nula (a ve výchozím nastavení je to bílá na černé). Tuto kombinaci barev lze předdefinovat funkcí assume_default_colors. Pokud se jako index barvy použije hodnota -1, tak je použita výchozí barva terminálu (aniž by bylo nutné znát tuto barvu (využívá se standard SGR48, SGR49)). Alternativou k této funkci je funkce use_default_colors, což je ekvivalent assume_default_colors(-1, -1):

#include <ncurses.h>

int main()
{
    initscr();
    start_color();

    use_default_colors();

    /* vychozi barva pisma, vychozi barva pozadi */
    init_pair(1, -1, -1);

    /* jasne bila na cernem pozadi */
    init_pair(2, COLOR_WHITE + 8, COLOR_BLACK);

    clear();

    attron(COLOR_PAIR(1));
    mvaddstr(10, 10, "Ahoj");
    attroff(COLOR_PAIR(1));

    attron(COLOR_PAIR(2));
    mvaddstr(11, 10, "Ahoj");
    attroff(COLOR_PAIR(2));

    getch();

    endwin();
}

Používání barev

Původní terminály byly černobílé s několika odstíny šedi. Potom se přidalo 8barev s jedním (případně dvěma) úrovni jasu. Později 256 barev. Posledních 10-15 let už terminály umí truecolor barvy (cca 16mil barev). Horní číslo indexu barev vrací proměnná COLORS. U mne má hodnotu 256, což znamená, že prvních 16 barev jsou základní barvy (nebo také 8 základních a 8 odstínů) (0-15), a pak 216 barev z připravené palety (16-231), a 24 odstínů šedi (232-255). Pro prvních 8 barev existují pojmenované konstanty (např. COLOR_BLACK, COLOR_RED, … ). Pro další barvy žádné konstanty nejsou.

Pokud chci pracovat s truecolors barvami, musím si je nejdřív vytvořit funkcí init_color. Barva se definuje pomocí RGB. Barevná složka má rozsah 0..1000. Katalogy barev většinou používají rozsah 0..255, takže hodnoty z katalogu se musí přepočítat. Podle dokumentace by mělo být možné si vytvořit 37K barev. Narazil jsem mnohem dřív. Podle zdrojového kódu, index nově vytvořené barvy musí být menší než je proměnná COLORS, a v podstatě to znamená, že si přepisujete základní paletu 256 barev. V rozšíření ncurses je ještě definovaná funkce init_extended_color, která by měla umožňovat pracovat s větším rozsahem, ale v ncurses je to alias na init_color, takže si moc nepomohu. Jestli tomu správně rozumím, tak v aktuálních nurses můžeme používat max 256 barev z palety 16M barev.

Reset do původního nastavení barev se provede dalším voláním start_color:

Aby se mi lépe pracovalo s mnou definovanými barvami, přidal jsem si do aplikace tabulku ColorCache, a funkci color_index_rgb, která mi vrátí index barvy. Pokud barva pro dané rgb neexistuje, tak tuto barvu přidá do mé color cache a zaregistruje ji v ncurses:

static short
color_index_rgb(unsigned int rgb)
{
    short       r;
    short       g;
    short       b;

    int         i;

    for (i = 0; i <nColorCache; i++)
    {
        if (ColorCache[i].rgb == rgb)
            return ColorCache[i].color;
    }

    /* rgb is not in cache, new registration is necessary */
    if (ncurses_color_index >= 255)
        return -1;

    ColorCache[nColorCache].color = ncurses_color_index++;
    ColorCache[nColorCache].rgb = rgb;

    r = ((rgb >> 16) & 0xff) / 255.0 * 1000.0;
    g = ((rgb >> 8) & 0xff) / 255.0 * 1000.0;
    b = ((rgb) & 0xff) / 255.0 * 1000.0;

    init_color(ColorCache[nColorCache].color, r, g, b);

    return ColorCache[nColorCache++].color;
}

    …
    /* reset color cache */
    start_color();
    nColorCache = 0;
    ncurses_color_index = 16;

    …
    init_pair(1, color_index_rgb(0xd7d6af), color_index_rgb(0xffffd7));
    init_pair(2, color_index_rgb(0x262626), color_index_rgb(0xffffd7));

Když ale chceme překrývající okna - extenze panel

Pokud se okna na obrazovce překrývají, tak je nutné je nutné je refreshovat ve správném pořadí, a je nutné si vynutit provedení refreshe (pokud okno nebylo změněno, tak volání funkce wrefresh nemá žádný efekt). Systémovým řešením je použití komponenty PANEL. Panel se vždy vztahuje k jednomu konkrétnímu oknu, a udržuje si informaci o hloubce a viditelnosti okna.

Panel (s oknem) můžeme zviditelnit (show_panel), zneviditelnit (hide_panel), přesunout (move_panel). Panel můžeme přesunout úplně nahoru (top_panel) nebo úplně dospod (bottom_panel). Příkaz update_panels zavolá wnoutrefresh asociovaných oken ve správném pořadí. Aby vše fungovalo, tak samozřejmě uživatel nesmí volat ručně wrefresh nebo wnoutrefresh. Na závěr se zavolá funkce doupdate, která zajistí vygenerování změnové sekvence a její odeslání souboru terminálu.

#include <ncurses.h>
#include <panel.h>

#define YELLOW_ON_BLUE      10
#define YELLOW_ON_RED       11
#define BLACK_ON_LWHITE     12

int main()
{
    WINDOW     *win1, *win2;
    PANEL      *pan1, *pan2;
    int         c;

    initscr();

    /* nezobrazuj znaky po stisku klavesy */
    noecho();

    /* priprav barevnou paletu */
    start_color();

    /* priprav vlastni barevne pary */
    init_pair(YELLOW_ON_BLUE, COLOR_YELLOW + 8, COLOR_BLUE);
    init_pair(YELLOW_ON_RED, COLOR_YELLOW + 8, COLOR_RED);
    init_pair(BLACK_ON_LWHITE, COLOR_BLACK, COLOR_WHITE + 8);

    /* nastav pozadi - znakem a barvou */
    wbkgd(stdscr, ACS_CKBOARD | COLOR_PAIR(BLACK_ON_LWHITE));

    wnoutrefresh(stdscr);

    win1 = newwin(15, 15, 5, 5);
    win2 = newwin(15, 15, 7, 7);

    pan1 = new_panel(win1);
    pan2 = new_panel(win2);

    /* nastav pozadi */
    wbkgd(win1, COLOR_PAIR(YELLOW_ON_BLUE));
    wbkgd(win2, COLOR_PAIR(YELLOW_ON_RED));

    wattron(win1, COLOR_PAIR(YELLOW_ON_BLUE));
    wattron(win2, COLOR_PAIR(YELLOW_ON_RED));

    /* ramecky kolem oken */
    box(win1, 0, 0);
    box(win2, 0, 0);

    do
    {
        PANEL      *bottomp;

        /* zkopiruj obsah panelu do newscr */
        update_panels();

        /* zobraz newscr */
        doupdate();

        /* cekej na stisk klavesy */
        c = getch();

        /* okno zespod presun navrch */
        bottomp = panel_above(NULL);
        top_panel(bottomp);
    }
    while (c != 'q');

    endwin();
}

Kód se musí linkovat s knihovnou panel - gcc -lncursesw -lpanel test.c.

Zkopírování dat do clipboardu (práce s clipboardem)

Docela dost dlouho jsem hledal způsob, jak z terminálové aplikace uložit určitý obsah do clipboardu. Existuje escape sekvence, která upozorňuje aplikaci na masivní vstup (bracketed paste mode), ale nic, co by fungovalo v opačném směru (Tedy ono to existuje pod názvem OSC52. Tyto sekvence ale nejsou implementované v Gnome Terminálu, a kdo ví kdy budou a jestli vůbec). Takže přes escape sekvence se na to jít nedá (byly by nejlepší, pak bylo by možné použít clipboard vzdáleně).

Problém je v tom, že v základním posixovém API (a potažmo v Linuxu) nemáme žádné funkce pro práci s clipboardem. O implementaci clipboardu se stará X11 Server (knihovna XLib). Některé terminálové aplikace umí volat XLib, ale mně se do takového řešení moc nechtělo. Jednak mám už studentských let hrůzu z X11 API, dále závislost na XLib není nic, co bych chtěl do pspg přidávat. Samozřejmě, dalo by se to udělat skrze dynamická volání, ale to je pořád dost nepříjemná práce. Navíc dnes XLib dožívá, a je nahrazována Waylandem.

Nakonec jsem našel asi ne úplně hezké řešení (přiznám se, že mimo shell nerad volám aplikace z aplikace). Používám jednoúčelové aplikace wl-clipboard (Wayland), xclip (XWindows) a pbcopy (MacOS). Napřed detekuji, kterou z těchto aplikací dokáži spustit. Tu pak spustím a přes rouru jí pošlu obsah, který chci poslat do clipboardu. Funguje to relativně dobře, a jsem schopný naimportovat tabulku bez dodatečných akcí do Libre Office Calcu. Musím ale konstatovat, že s možnostmi, které jsou v MS Win (pro práci s clipboardem), je to hodně osekané. Na druhou stranu MS Windows byl primárně desktopový systém, a interoperabilita skrze clipboard byla klíčovou vlastností Windows a zejména MS Office.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak neexistuje POSIX API, které by umožňovalo obousměrnou komunikaci s aplikací, kterou voláte ze své aplikace. Klasická funkce popen je dost omezená - u některých chyb získáte result code, ale nikdy nezískáte text chyby (na BSD ano, ale ne na Linuxu). Je nutné si napsat vlastní náhradu funkce popen, kde používáte dvě (tři) roury pro stdin, stdout (případně stderr). To je trochu práce navíc, a riziko, že na některých platformách váš kód nebude funkční. Uživatelé ale žádné chyby nereportují, tak to asi funguje.

Jak vykreslit stín (přečtení a změna atributu pozice)?

Když jsem si psal podporu CUA menu (knihovna ncurses-st-menu), tak jsem samozřejmě chtěl, aby se pod menu vykresloval stín. Totiž všechny pěkně vypadající aplikace, které jsem znal z DOSu, měly kolem rámečků stín (v dobách DOSu to byla známka luxusu). V DOSu je to docela jednoduché. Vykreslíte menu, a tam kde chcete mít stín, změníte atribut znaku. Kdybych psal pspg komerčně, a už v té době věděl, co je s tím práce, tak bych se asi s nějakým stínem nepatlal. Bylo to docela dost práce a přemýšlení (na takovou blbost).

Předně menu stoprocentně bude překrývat jiná okna, což pro zobrazení bez artefaktů vyžaduje použití panelů (viz výše). Panely zapouzdřují okna. Samozřejmě, že není dovoleno si sáhnout na obsah mimo okno, a tudíž jej ani nelze změnit. Takže musím pracovat s více okny (potažmo panely). Nejspodnější okno musí být roztažené přez celou obrazovku, a bude sloužit jako plocha na kterou se bude zobrazovat stín. To, že pracujete s dvěma okny mírně komplikuje práci. Menu je ve vlastním okně (ve vlastním souřadném systému), při zobrazení stínu musíme souřadnice přepočítávat do souřadnic okna, které slouží jako plocha.

Nejvíc práce jsem ale měl s tím, jak změnit barvu a styl znaku na konkrétní pozici. Věděl jsem, že ncurses pro zobrazení používá buffery, takže mi bylo jasné, že ten obsah tam někde je. Když ovšem nevíte, jak se přesně jmenuje funkce, kterou hledáte, tak vám Google moc nepomůže. V tomhle konkrétním případě mne Google navigoval na funkce, kterými lze část obrazovky uložit do souboru, což je pro zobrazení stínů nepoužitelné.

Jako první jsem dohledal jsem funkci mvwin_wch, která vrací hodnotu typu cchar_t. Pak pomocí funkce getcchar jsem cchar rozdělil na jednotlivé složky - široký znak, atributy a index páru barev. Pak jsem pomocí funkce setcchar opět sestavil hodnotu typu cchar_t (obsahuje veškeré informace o tištěném znaku) a funkcí mvwadd_wch jsem umístil tuto hodnotu na určenou pozici. Docela jsem s tím zápasil - při resetu atributů jsem omylem resetoval i atribut A_ALTCHARSET, kterým se vynucuje použití alternativní znakové sady.

Tím, že jsem resetoval A_ALTCHARSET, jsem si ve stínu rozbíjel rámečky (a některé speciální znaky). Tento atribut se musí zachovat.

cchar_t     cch;
    wchar_t     wch[CCHARW_MAX];
    attr_t      attr;
    short int   cp;

    /* ziskej hodnotu z pozice, a dekomponuj ji */
    mvwin_wch(menu->shadow_window, i, j, &cch);
    getcchar(&cch, wch, &attr, &cp, NULL);

    /*
     * When original attributte holds A_ALTCHARSET bit, 
     * then updated attributte have to hold this bit too,
     * else ACS chars will be broken.
     */
    setcchar(&cch, wch,
                        shadow_attr | (attr & A_ALTCHARSET),
                        config->menu_shadow_cpn,
                        NULL);
    mvwadd_wch(menu->shadow_window, i, j, &cch);

Později jsem zjistil, že výše uvedený kód lze zjednodušit použitím funkcí, které pracují s typem chtype:

    if (mvwinch(menu->shadow_window, i, j) & A_ALTCHARSET)
        mvwchgat(menu->shadow_window, i, j, 1,
                    shadow_attr | A_ALTCHARSET,
                    config->menu_shadow_cpn,
                    NULL);
    else
        mvwchgat(menu->shadow_window, i, j, 1,
                    shadow_attr,
                    config->menu_shadow_cpn,

První řešení by bylo nutné, kdybych potřeboval číst z obrazovky široké znaky, což pro vykreslení stínu nepotřebuji. A jelikož měním jen atributy, tak je pro mne výhodnější použití staršího API, které nevyžaduje wide char verzi ncurses. Na těchto dvou různých API vidíte hlavní dnešní problém ncurses. Kvůli zpětné kompatibilitě (případně kvůli kompatibilitě s proprietárními curses) je v ncurses na můj vkus příliš vzájemně si podobných funkcí. Co vím, tak v ncurses nikdy neproběhla žádná revize, žádná drsnější modernizace a je to znát. Bohužel nikdo nebude riskovat problémy s kompatibilitou, a předpokládám, že veškeré investice do ncurses jdou kvůli starým dodnes provozovaným kritickým aplikacím.

Jak zachovat obsah obrazovky po ukončení aplikace?

Pager less má velice praktický přepínač --no-init nebo -X. Pokud se zapne, tak si less pro svůj běh nebude aktivovat alternativní screen. To má smysl hlavně ve chvíli jeho ukončení. Na obrazovce nám totiž zůstane prohlížený obsah. Tuhle funkci jsem v pspg určitě chtěl. Když si v zobrazovaných datech najdu něco zajímavého, tak nechci, aby mi tato informace, když ukončím pager, zmizela z obrazovky. Otázkou je, jak toho docílit. Nepřišel jsem na způsob, jak zachovat obsah alternativního screenu. Na internetu jsem dohledal, že je možné “hacknout” databázi escape sekvencí, a nahradit sekvenci, která přepíná screeny prázdným řetězcem. Tím se docílí toho, mi terminál zůstane v primárním screenu, a pak vše, co jsem zobrazil v ncursis aplikaci, tam zůstane i po ukončení aplikace. Nakonec jsem touto cestou nešel, protože podpora myši, tak jak jsem jí chtěl mít v pspg, funguje, jen pokud je aktivní alternativní screen (i když je možné, že jsem tam dělal něco špatně, a nějakou konfigurací ncurses bych to přesvědčil).

Skončil jsem nakonec u velice jednoduchého řešení, které funguje na jedničku. Po ukončení ncurses, a pokud je to vyžadováno, tak viditelný obsah ještě jednoduše jednou vytisknu na stdout s pomocí escape sekvencí. Je fakt, že bych to mohl vylepšit použitím termcapu, ale pro tento účel stačí základní escape sekvence, a ty jsou podporované všude.

Přesun okna, změna velikosti okna, změna velikosti terminálu

V ncurses jsou instrukce pro přesun okna. Pokud se okno vejde celé na obrazovku, tak mi operace přesunu okna fungovala dobře. Jakmile ale okno bylo částečně mimo obrazovku, tak se při přesunu okna zároveň někdy měnila i jeho velikost, a to tak že hranice okna zůstala zafixovaná s okrajem terminálu.

Zde je potřeba zmínit jednu nectnost ncurses. Je tam implementována heuristika, která bohužel nejde vypnout. Mohu si vyrobit okno, které “přesahuje” obrazovku terminálu. Pokud měním velikost terminálu, tak se testuje, jestli okno nepřesahuje v nějaké dimenzi obrazovku terminálu více než o n znaků (n je dynamické číslo něco mezi 1 a 10). Pokud ano, tak se okno ořízne, v té dimenzi, na velikost terminálu, a nahodí se tam nějaký interní flag, který způsobí, že toto okno už je napořád zafixované na okraj terminálu. Takže při zmenšení terminálu můžete ztratit původní velikost okna, a při zvětšení terminálu se okno může zvětšit výrazně nad původní meze. Výše popsaná heuristika se aktivovala, ať už jsem posouval okno mimo terminál, nebo jsem provedl resize terminálu mimo existující okno. Vzhledem k tomu, že výstup v ncurses se neořezává, ale zalamuje, tak vám špatná velikost okna totálně deformuje výstup. To je na zabití. Je možné, že to je udělátko, jak naučit staré aplikace resize terminálu. Možná je to side efekt implementace slk labels (soft-function-key labels). Možná je to jen přehlédnutá chyba, která se dnes už špatně napravuje. Tohle mi při programování dělalo asi největší problémy, a při zobrazování jsem u některých oken musel neustále kontrolovat jejich velikost s hodnotou, kterou jsem měl uloženou mimo, a případně vracet velikost okna na mnou požadovaný rozměr funkcí wresize.

Navíc jsem zjistil, že při přesunu okna se nemusí korektně přesunout okna, která jsou na přesouvané okno navázaná, resp. jejich některé interní meta data zůstanou nezměněná. Což mi pak rozbíjelo detekci jestli klick myši byl nebo nebyl v okně. V pspg jsem našel workaround, dnes bych se ale přesouvání oken vyhnul. Místo toho bych si vytvořil nové okno, a staré smazal. Režie toho je plus mínus nic.

Závěr

Ohledně ncurses mám mírně rozporuplné pocity (ve výsledku ale spíš kladné). Aplikace s jednoduší vizuální podobou jako je vi, top, htop emacs se nad touto knihovnou napíší hrozně jednoduše, a fungují napříč ohromným spektrem platforem. Cokoliv složitějšího s komplexnější vizuální podobou (ne každý ocení strohost a efektivitu vim) znamená napsat si vlastní vrstvu (tak jako jsem si napsal ncurses-st-menu), která implementuje základní komponenty a obaluje zpracování událostí. Pro Cčko jsem nic nenašel, pro C++ a další jazyky existuje několik kvalitních frameworků. Trochu mne mrzí, že se nedá nějak jednoduše vykrást midnight commander nebo dialog. ncurses je také hrozně letitá knihovna trochu nabobtnalá z důvodů podpory POSIXu a API curses z komerčních UNIXů. Na druhou stranu, když člověk pochopí systém ncurses, architekturu (to opravdu důležité je popsané v jednom článku ve dvou odstavcích), tak se v ncurses programuje docela dobře. API je jednoduché, a je tam minimum chyb (reportované chyby se opravují, a knihovna nebo dokumentace se mírně upravují). Přenositelnost je na Cčko luxusní (v kódu mám minimum ifdefů). Není to špatná knihovna. Chybí mi tam vrstva nad tím. Nebo možná několik vrstev nad tím. V ideálním případě bych si představoval formuláře z FoxPro 2.0. Ale to už není problém ncurses.